Poprvé jsem se s Lukrécií setkal v jedné z místností vedle velkého sálu na zámku Lemberk. Tehdy jsem jednoduše návštěvníkům říkal, že Lukrécie na obraze páchá sebevraždu, jelikož byla znásilněna, a že její znásilnění královským synem vedlo ke svržení římského království a nastolení republiky v roce 510 př.Kr. Pak jsem tuhle slavnou sebevraždu viděl ještě na mnoha dalších obrazech, ale nijak mě nefascinovala. Naposledy to bylo v pražské Národní galerii, kde jsem si ji i vyfotil.
Mistr ze Svaté krve, Brugy (16. století), NG Praha
Teď jsem si četl výbor z Římských příběhů (Gesta Romanorum) ze 13. století a tam jsem narazil na ten příběh podaný z křesťanského hlediska. Přečetl jsem si tedy následně kapitolu věnovanou Lukrécii v Augustinově Obci boží, kde se otec církve krásně ptá: Jestli smilnila, proč ji uctívat? Jestli byla nevinná, proč ji zabíjet? Obhajuje totiž křesťanky, které byly znásilněny během plenění Říma, ale nespáchaly kvůli tomu sebevraždu. V Římských příbězích je tohle dilema vloženo přímo do posledních slov Lukrécie před tím, než se probodla: „Viny mě zbav, od trestu se však neosvobodím.“
Cítím se přesně obráceně.
Žádné komentáře:
Okomentovat