Poprvé jsem četl od Vodňanského a Skoumala básničky někde v časopise ze 60. let a pamatuju si tyhle dvě:
Posílám Ti oka,
oka svého soka.
Ne, že bych se vychloubal,
prostě jsem je vydloubal.
Toto je foto,
na fotu je Otto,
Otto, jak drží v náručí
svůj vlastní slovník naučný.
Šel za námi mameluk,
ptal se, zda-li máme luk.
A my ten luk neměli,
jen dva šípy v prdeli.
V Praze jsem si koupil knížku Zpívající memoáry aneb když archiv zakuká od Jana Vodňanského. Velkou část vzpomínek na mládí pokrývají taneční, a protože jsem letos pár kurzů také absolvoval, na jeden se dneska chystám a v sobotu jdu na prodlouženou, tady je kousíček Vodňanského veršovánky, jež se dobře hodí na naší Páju, co si naposledy nechala na hlavě uplést vánočku:
Odpoledne na čaji na čaji na čaji
Dívenky tam hačají hačají tam
A když hudba začne hrát polonézu
Pak je třeba pozor dát… na protézu
Když protéza upadne
Ti při tanci
Je to šok je to šok
Je to ihned nápadné
Nonšalanci
Ztratí krok ztratí krok
Kamarád mi sice půjčí
Svoji nohu svoji nohu svoji nohu
Každej na mne ale čučí
Zpod balkónu zpod balkónu zpod balkónu…
Žádné komentáře:
Okomentovat