Český Paganini?

Před nějakým týdnem jsem byl na koncertě Pavla Šporcla. Klasika, Dvořák jak od Suka. I ten Suk zazněl. Koupil jsem si ovšem cédéčko s Paganinim. Je to úchvatná muzika, ráno při ní vstávám. Paganini byl jistě pro Šporcla vzorem. „To, co fascinovalo masy, bylo víc než jen technické kouzelnictví: byly to jeho démonické způsoby stejně jako strhující poezie hry,“ napsal jeden hudební kritik. Šátek, obnošené tepláky a modré housle mají sice do démonických způsobů daleko (dokonce bych řekl, že Pavlův projev je všechno jen ne démonický), ale jak je vidět, svůj účel splnily. Co mě ale fascinovalo nejvíc a Pavlovi by to přineslo další marketingový úspěch, kdyby se to naučil, je informace z Epochy: Proslulým se stává Paganiniho kousek, kdy postupně nechává při hře popraskat všechny struny až na jedinou, na kterou pak bravurně skladby dokončí.