Dnešní den byl u mě štědrý na stesk. Měl jsem černé myšlenky, a zachránila mě až nadílka od Ježíška. Ne, nemyslím tím trojí balení antidepresiv v krabičce s mašličkou, z níž se mi tedy taky uculily koutky, byl to jiný Ježíšek. Děkuju mu za záchranu. A protože tenhle Ježíšek má rád francouzské šansony jako já, tady je jeden, co vystihuje moje dnešní splíny (Georges Brassens mi něčím připomíná Rudu Koblice)... asi nezapadá mezi dnešní televizní nadílku, protože tam jsem si asi čtyřikrát za sebou přečetl popisek „americký romantický film“, a tak nekoukám a zkejsnul jsem tady... a protože jsou u písničky anglické titulky, chtěl jsem se pokusit o překlad, ale po první sloce jsem toho musel nechat... Slova napsal Louis Aragon, který přesně na Štědrý den před pětadvaceti lety zemřel... A já přes svůj vlastní život, který je podobný těm vojákům beze zbraně z druhé sloky, věřím na lásku... stejně jako věřím na Ježíška...
Nic není člověku navždy dáno Ani
Síla ani slabost ani srdce A když uvěříš
Na otevřenou náruč, její stín je kříž
A uvěříš-li v plamínek štěstí uhoříš
Na hranici rozvodových stání
Ne, není šťastných lásek…
Žádné komentáře:
Okomentovat