„Nevím, jak dlouho se tam zdržím,
ale nejistota je dobrá!“ řekla jste
odcházejíc, aniž jsem věděl kam…
Ano, vy v nejistotě spoléhající
na sebe, a já v zahanbení,
které neztrácí na síle,
protože nemůže vyjít ze sebe…
Při vyšším pokušení otázky:
zda nikoli kde, ale na koho čekáme
a co by mohlo být – je to čas,
který, aniž může jinak, snižuje hlas
asi jako hrad, který by nebyl na skále,
nebo jako zámek, který by byl bez parku…
Ne, není dlouhých snů.
Vrátíte se ke mně tak,
abych zase nepochopil?
mljt
Žádné komentáře:
Okomentovat