Borisu Vianovi
Život je dlouhý jako
cesta záložky knihou
přes nalíznuté prsty večera.
A každý večer může
být poslední, jako
každé jitro je první
ve frontě na lístky do biografu,
kde ti pak promítnou celý den
na vypnutou kůži
z čerstvě zastřelené laně.
Odcházíš před závěrečnými titulky,
protože víš,
že patří tobě.
To jsou mé verše z roku 2003. Až v pátek jsem zjistil, že datum literárně-klubového večera, tedy datum dnešní, je zároveň datem narození Borise Viana, mé velké literární inspirace. Mám v životě štěstí, že tak nějak bezděčně sahám v pravý čas po správných knížkách, takže když jsem v jalovém věku četl Naplivu na vaše hroby, dostal jsem se pak ve zralém věku k Podzimu v Pekingu a Pěně dní, k Raymondu Queneau a teď mám na nočním stolku Vianova Průvodce po Saint-Germain-des-Prés. Původně to měl být seriózní turistický průvodce, ale jak to mohlo dopadnout, když jej psal Boris Vian, to asi jeho čtenáři tuší. Názvy kapitol: I. Činy a mýty, II. Antalogie osobností, III. Ulice, IV. Dávkování a návod k použití… Protože do Saint-Germain-des-Prés patřil i Jean Paul Sartre a další existencialisté, zde je popis správného existencialisty (vzpomeňte na dnešní emo styl):
- Rozcuchaná kštice s prameny visícími do čela (viz známý portrét Artura Rimbauda, patrona existencialistů).
- Košile rozepnutá po pupík, v zimě i v létě.
- Ponožky živé barvy s vodorovnými pestrobarevnými proužky.
- Ježto existencialista nevlastní noční stolek, nikdy neodkládá knihu V. Sulivana Naplivu na vaše hroby.
Nebyl by špatný takový průvodce třeba po Kadani, a protože tu zdaleka nemáme takový kulturní život jako v pařížské čtvrti, mohlo by vzniknout něco docela originálního. Něco mi našeptává kacířskou myšlenku ohledně plánované kadaňské literární soutěže... No, nechám to zrát... Zatím si radši pusťte tuhle písničku:
Život je dlouhý jako
cesta záložky knihou
přes nalíznuté prsty večera.
A každý večer může
být poslední, jako
každé jitro je první
ve frontě na lístky do biografu,
kde ti pak promítnou celý den
na vypnutou kůži
z čerstvě zastřelené laně.
Odcházíš před závěrečnými titulky,
protože víš,
že patří tobě.
To jsou mé verše z roku 2003. Až v pátek jsem zjistil, že datum literárně-klubového večera, tedy datum dnešní, je zároveň datem narození Borise Viana, mé velké literární inspirace. Mám v životě štěstí, že tak nějak bezděčně sahám v pravý čas po správných knížkách, takže když jsem v jalovém věku četl Naplivu na vaše hroby, dostal jsem se pak ve zralém věku k Podzimu v Pekingu a Pěně dní, k Raymondu Queneau a teď mám na nočním stolku Vianova Průvodce po Saint-Germain-des-Prés. Původně to měl být seriózní turistický průvodce, ale jak to mohlo dopadnout, když jej psal Boris Vian, to asi jeho čtenáři tuší. Názvy kapitol: I. Činy a mýty, II. Antalogie osobností, III. Ulice, IV. Dávkování a návod k použití… Protože do Saint-Germain-des-Prés patřil i Jean Paul Sartre a další existencialisté, zde je popis správného existencialisty (vzpomeňte na dnešní emo styl):
- Rozcuchaná kštice s prameny visícími do čela (viz známý portrét Artura Rimbauda, patrona existencialistů).
- Košile rozepnutá po pupík, v zimě i v létě.
- Ponožky živé barvy s vodorovnými pestrobarevnými proužky.
- Ježto existencialista nevlastní noční stolek, nikdy neodkládá knihu V. Sulivana Naplivu na vaše hroby.
Nebyl by špatný takový průvodce třeba po Kadani, a protože tu zdaleka nemáme takový kulturní život jako v pařížské čtvrti, mohlo by vzniknout něco docela originálního. Něco mi našeptává kacířskou myšlenku ohledně plánované kadaňské literární soutěže... No, nechám to zrát... Zatím si radši pusťte tuhle písničku:
Žádné komentáře:
Okomentovat