Souhvězdí

Získal jsem do knihovny zajímavý úlovek – jeden z tří set výtisků přesně sto let staré knihy překladů Emanuela z Lešehradu Souhvězdí i s podpisem autora. Zatím jsem se prokousal Baudelairem, básně jsou překládány velmi složitě a, jak jsem si přečetl v textu Jiřího Pelána, značně otrocky, na druhou stranu mohly Lešehradovy překlady dost dobře sloužit některým básníkům (Pelán zmiňuje např. obdiv Hory a Halase, a jistě by se dal přidat i Holan) k vyvinutí vlastních složitých konstrukcí. Zdechlinu pošlu autorovi českých stránek zasvěcených francouzskému prokletému básníku, kde je zveřejněných sedm dalších překladů této básně (sám mám nutkání, ale do té společnosti si asi netroufnu) - třeba stránky obohatí. Co se mi ale dobře četlo, byly překlady Baudelairových básní v próze. Jednu zde přináším:

„- Můj krásný pse, můj dobrý pse, můj drahý haf haf, pojď blíže a přičichni si k výtečné voňavce, koupené u nejlepšího voňavkáře v městě.“

A pes, vrtě ocasem, což je, tuším, u oněch ubohých bytostí znamením, jež odpovídá smíchu a úsměvu, přiblíží se a položí zvědavě svůj vlhký čenich na otevřený flakon; po té, couvaje náhle s hrůzou, zaštěká na mne vyčítavým tónem.

„- Ach! bídný pse, kdybych ti byl nabídl balíček výkalů, byl bys jej očmuchával s rozkoší a snad i zhltal. Tak i ty, nehodný druhu mého smutného života, podobáš se obecenstvu, jemuž nelze nikdy předkládati rozkošných vůní, jež je rozhořčují, za to však pečlivě vybranou nečistotu.“