Potkal jsem včera Jirku Lišku, a tak jsme vzpomněli na tátu, s kterým byli velcí kamarádi. Scházeli se před lety ještě s několika dalšími kamarády v Merkuru nad šachovnicemi a půllitry lounské dvanáctky. Kolikrát jsme jako děti tatínka z této kadaňské Zlaté Kapličky, jinak též střediska vrcholového sportu (je na kopci tušimických šachistů a poetů) vyzvedávali, abychom si nakonec dali limonádu a brambůrky, než dopije pivo? Zajdu si tam někdy dát to pivo za něj.
Óda na Merkur (je to bůh?)
Rudolf Losenický
Kolikrát se ještě sejdeme,
abychom práskli do koní
a zastavili čas.
Kolikrát do těchto dvěří vejdeme,
abychom zmírnili to trápení
a zmohli neklid v nás.
Tolikrát tou cestou půjdeme,
dokud nám výčep zavoní
a budeme tam zas.
Tolikrát, než naposledy zajdeme,
až se náš osud nakloní
jak polámaný klas.
A přece - ještě jednou přijdeme,
bytostně - trochu lítostně -
u stolu sedneme
a vpijem se v ten bohulibý kvas,
jímž Merkur vždycky vítal nás.
A potom ať už všechno vezme ďas!
28. května 1985
Žádné komentáře:
Okomentovat