Otec Josef na vinici nedaleko jedné ze studní v klášterní zahradě...Dnes jsem zažil zajímavý podvečer. Po svěcení studánek (Martinů by byl rád, také zazněl) a vernisáži výstavy, z níž jsem nic krom dvou koláčků nestihl (částečně pro hlad, částečně pro spěch), jsem s Lukášem držel přednášku o cestě Jana Hasištejnského z Lobkovic po ostrovech čtyř moří z Benátek do Jeruzaléma. Byla to moc hezky strávená hodina a ačkoli jsme se vůbec nesladili, nakonec jsme myslím do sebe zapadli jako puzzle. Musím se přiznat, že jsem při přípravě té přednášky zažíval dobrodružství na virtuální cestě přes taková krásná místa jako je Zadar, Dubrovník, Methoni, Kréta, Rhodos a Kypr, o nichž jsem se poprvé v životě dovídal ony historicko architektonické souvislosti, že jsem zatoužil tu svoji plánovanou cyklocestu ve stopách Jana Hasištejnského protáhnout i na moře, ačkoli se trochu bojím, aby mě nepotkalo to, co Hasištejna před Zadarem.
Ten celý den byl veliký vítr s deštěm a vlny veliké, že jsou galejí sem i tam vlny házely, že jsme u velikém strachu byli, a druzí, co snědli, to zase vracovali.
DubrovníkBojím se, že kinedryl nepomůže, ale i tak to určitě stojí za to! Před sedmou jsme v refektáři kláštera opustili Kypr a já jsem musel za pět minut přeběhnout na Střelnici, kde právě začínal Izraelský večer. Dr. Věra Tydlitátová moc hezky vyprávěla o svých cestách po Izraeli, o židovských zvycích a tradicích a ochotně odpovídala na zvídavé dotazy, já sám jsem měl asi pět. Skupina Létající rabín přijela do Kadaně až z Prostějova a zahrála kvalitu, která je pro našince zřejmě nevstřebatelná, ale i těch pětadvacet diváků dokázalo vytvořit atmosféru, jako když se U Nisy kopaly penalty (jako Slávista jsem rád, že jsem to neviděl). Nakonec se rozlévalo košer víno přímo z Izraele (Argaman polosuché růžové z Monfort Village), chutnalo tak trochu po švestkových povidlech a jak víno nepiju, dvakrát jsem si přidal. A to všechno v předvečer 60. výročí Státu Izrael. Na zdraví!
Létající rabín
Žádné komentáře:
Okomentovat