Zub za zub

Oko za oko, tak z téhle Shakespearovy hry jsem opravdu neznal ani co by se za nehet vešlo. Zpaměti jsem si ani nevybavil, jak se jmenuje v originálu. Ale je to hra peprná a brněnské rozhlasové zpracování mě včera přesvědčilo, že i nadmíru aktuální. Děj je takový typicky renesanční: dítě před vdavkama, trest smrti pro oplodnitele, milost pouze výměnou za smilstvo – neboli, vyspí-li se sestra odsouzeného s tím, kdo je u moci (Angelo jako zástupce panovníka, jenž je dočasně mimo vlast), dostane její bratr milost. To je pikantnější o fakt, že sestra toho nešťastníka je rovněž sestrou řádovou, resp. novickou u klarisek a tedy pannou zaslíbenou Bohu. Pravda, to vzrušilo i mně, ale ležel jsem na břiše, tak Kajetán nic nepoznal. Všechno se zamotá tím, že pravý mocipán je člověk rozumný a uvědomělý (a taky příšernej alibistista, kterej svěřil zástupci moc jen proto, že chce nepopulární vymáhání zákonů nechat na někom jinym - dneska se to samý děje s reformama, všimli jste si!), a tak v převleku všechno nejen kontroluje, ale i usměrňuje. Hra nepostrádá napětí, není všude úplně čitelná a mezi komedie (do nichž se dříve řadila) ji posouvá mluva obyčejných lidí hájících právo na sex a na pomluvy. Jediný, co mi přišlo ujetý, je, že když na závěr moudrý panovník rozděluje tresty – což jsou vlastně tresty sňatkem: provinilci si musí vzít ženy, které už z různých důvodů nechtějí, ale jimiž jsou stále milováni – tak tento moudrý panovník sám sebe odmění tím, že si vezme onu zaslíbenou jeptišku. Shakespeare se tu projevil jako svým způsobem úchyl, ale aspoň si nemusím vyčítat tu erekci při zápletce.

Ve hře, která se odehrává ve Vídni (tak jak ji neznáme, ovšem jak ji neznal ani Shakespeare – přiznám se, že se mi neustále vtírala myšlenka, že Shakespeare musel žít za Marie Terezie, protože ta byla podobně prudérní jako na oko Angelo), se vyskytuje i jeden Čech. „V Čechách narozený“, ale vychovaný ve Vídni, devět let sedí v base. A strašně chlastá. Když pro něj příjdou, že má jít na popravu, dí na to: „Tak to ne, brachu; chlastal jsem celou noc jako Dán, tak snad mi dáte ještě nějakej čas, abych se na to připravil, nebo mi budete muset vytřískat mozek z hlavy palicí. S popravou dneska nesouhlasím, to je jistý.“ (to není Hilského překlad, ten si bohužel nepamatuju, a tak musím čerpat volně z originálu). Z čehož vyplývá, že Shakespeare Čechy znal a vypadá to, že s nějakou tou postavičkou ze srdce Evropy občas smočil brčko.

Příští týden udělají na Praze radost panu Skotkovi, neboť dávají jeho zamýšlenou a naši vysněnou Zlou ženu v hlavní roli s Bárou Hrzánovou.