V roce 1936 byl Seifert rozhořčenej, jak si všichni po stu letech přivlastnili Máchu a ač nikdo nevěděl, jak vypadal, vztyčili mu sochu v nadživotní velikosti. Místo, aby se četl, tak se oslavoval.
Dneska se to samý děje Palachovi. Místo, aby se lidi nad jeho odkazem zamysleli, zaštiťují se jím.
Jako ta babička, která přihodila polínko na hranici Mistra Jana, i my jsme přilili kapku benzínu na Palachovo tělo; už tím, že je nám to všechno dnes tak vzdálené, jako by šlo o viklefistu z dob biskupa Abecedy.
Není třeba pompy, minuta ticha a půlhodinka vyprávění těch starších těm mladším je víc než letošní Palachův týden pochodů, dokumentů a výstav.
Dneska se to samý děje Palachovi. Místo, aby se lidi nad jeho odkazem zamysleli, zaštiťují se jím.
Jako ta babička, která přihodila polínko na hranici Mistra Jana, i my jsme přilili kapku benzínu na Palachovo tělo; už tím, že je nám to všechno dnes tak vzdálené, jako by šlo o viklefistu z dob biskupa Abecedy.
Není třeba pompy, minuta ticha a půlhodinka vyprávění těch starších těm mladším je víc než letošní Palachův týden pochodů, dokumentů a výstav.
Žádné komentáře:
Okomentovat