Včera byl sváteční den. Neděle. Vydali jsme se s Věruškou popřát krásný Vánoce panu Krausovi. Na první pohled pozdě, ale Křest Páně, kterej připadá na první neděli po Třech králích, je z církevního hlediska posledním dnem Vánoc, a tak jsme to těsně stihli.
Z komína se nekouřilo, špatný znamení, ale protože na sv. Hygima pravá zima začíná, půdní ateliér se v takovym mrazu nedá vytopit, a tak pan Kraus maluje každej den pár hodin dole „u nebožky maminky“. Na stojanu do plenéru stála rozdělaná kadaňská radnice a v rohu už byly opřený různý kadaňský zákoutí s datem 09.
Přinesli jsme Vojtovi dárek, pohlednici z roku 1926 psanou Janem Zrzavým Vilému Kafkovi z Paříže do pyrenejského Collioure, kam jezdila celá směsice malířů za inspirací (od Deraina po Picassa). Kafka bude přebírat mistrův ateliér v Paříži, a tak mu Zrzek (jak mu říká Vojta) píše podrobnosti o předání.
Všichni známí již jsou pryč - já courám sám po Pažíži - aspoň ji trochu poznám než ji opustím. Na Montparnasse nechodím.
Věruška měla na gymplu hudebku, a tak ji do výtvarnejch dějin zasvěcuju já a dělám to moc rád. Ale není nad přednášku od Vojty! Vzal to od Františka Kupky a jeho antiklerikálních a antisemitských obrazů,
přes Fillu a jeho manýry v Mánesu až třeba po zapomenutýho Václava Radimskýho, kterej ho na výstavě U hybernů uhranul svym impresionismem (mimochodem prvním v Čechách).
Nakonec jsme dostali každej jedno péefko (já s č. 14) a odvezli jsme Vojtu domů. Nakoupili jsme si kompoty a doma jsme si udělali bowli, protože takovejhle svátek se musí oslavit.
Z komína se nekouřilo, špatný znamení, ale protože na sv. Hygima pravá zima začíná, půdní ateliér se v takovym mrazu nedá vytopit, a tak pan Kraus maluje každej den pár hodin dole „u nebožky maminky“. Na stojanu do plenéru stála rozdělaná kadaňská radnice a v rohu už byly opřený různý kadaňský zákoutí s datem 09.
Přinesli jsme Vojtovi dárek, pohlednici z roku 1926 psanou Janem Zrzavým Vilému Kafkovi z Paříže do pyrenejského Collioure, kam jezdila celá směsice malířů za inspirací (od Deraina po Picassa). Kafka bude přebírat mistrův ateliér v Paříži, a tak mu Zrzek (jak mu říká Vojta) píše podrobnosti o předání.
Všichni známí již jsou pryč - já courám sám po Pažíži - aspoň ji trochu poznám než ji opustím. Na Montparnasse nechodím.
Věruška měla na gymplu hudebku, a tak ji do výtvarnejch dějin zasvěcuju já a dělám to moc rád. Ale není nad přednášku od Vojty! Vzal to od Františka Kupky a jeho antiklerikálních a antisemitských obrazů,
přes Fillu a jeho manýry v Mánesu až třeba po zapomenutýho Václava Radimskýho, kterej ho na výstavě U hybernů uhranul svym impresionismem (mimochodem prvním v Čechách).
Nakonec jsme dostali každej jedno péefko (já s č. 14) a odvezli jsme Vojtu domů. Nakoupili jsme si kompoty a doma jsme si udělali bowli, protože takovejhle svátek se musí oslavit.
Žádné komentáře:
Okomentovat