Při dnešním výročí, který hodlám připomenout, je důležitý, abyste si připomněli, co jste dělali v říjnu 2004 a co všechno se ve vašem životě událo od tý doby. My jsme s Navenkem měli premiéru naší první hry, Hrubínovy Krásky a zvířete, a od tý doby se mi život několikrát otočil jako obrtel ve vyžvechtanym závitu. Vzpomenete si, co vy?
1. února 1709, před třemi sty lety, se Alexander Selkirk probudil jako každý den, obklopenej asi padesáti kočkama, který ještě líně polehávali kolem jeho chatrče. Podojil kozu, z želvího krunýře si nabral pár bobů s novým kořením k snídani a vydal se oblídnout svoje království a chytit nějakou tu langustu k obědu. Jako každý den od října 1704, vyšplhal pár set metrů na vyhlídku, z který byl nejlepší rozhled na moře. A ejhle, loď na obzoru. Je to důvod k radosti, ale i k jejímu potlačení, protože podobně se radoval za ty čtyři roky a čtyři měsíce už dvakrát – jenže to byly lodě španělský, nepřátelský a to by zažil větší muka, než když ho na začátku pobytu na jednom z ostrovů souostroví Juana Fernandéze okusovaly ve spánku krysy.
Čtyři roky a čtyři měsíce bez lidí, jenom s Biblí. Časté myšlenky na sebevraždu nakonec zažehnal pudem sebezáchovy a nutností bojovat o přežití. Podle plachet bylo brzy poznat, že lodě, který plavou kolem, jsou anglický, vlastně už britský, protože v roce 1707 se Skotsko a Anglie spojily do personální unie s názvem Velká Británie – o tom ale neměl Selkirk ani tušení. Upaloval na pláž rozdělat oheň a k jeho překvapení, to nebyly jen obyčejný britský lodě, ale korzárský koráby, jimž nevelel nikdo jiný než bukanýr, v jehož službách před lety pracoval. 2. února 1709 konečně opustil svůj ostrov, dnes Ostrov Robinsona Crusoe.
Vrátil se, ale doma dlouho nepobyl. Zemřel na palubě v roce 1721 a jeho tělo bylo vrženo do vln Atlantského oceánu, kam pak také Daniel Defoe umístil dobrodružství svýho hrdiny.
Dneska jsem si teda v Plzni koupil zkrácenej překlad Robinsona z r. 1910 a překvapil mě v něm především jeho druhý díl, který opravdu napsal sám Defoe a pojednává a Robinsonových cestách do Číny, mezi Tatary a na Sibiř. Už se těším na nový dobrodružství, podám zprávu.
1. února 1709, před třemi sty lety, se Alexander Selkirk probudil jako každý den, obklopenej asi padesáti kočkama, který ještě líně polehávali kolem jeho chatrče. Podojil kozu, z želvího krunýře si nabral pár bobů s novým kořením k snídani a vydal se oblídnout svoje království a chytit nějakou tu langustu k obědu. Jako každý den od října 1704, vyšplhal pár set metrů na vyhlídku, z který byl nejlepší rozhled na moře. A ejhle, loď na obzoru. Je to důvod k radosti, ale i k jejímu potlačení, protože podobně se radoval za ty čtyři roky a čtyři měsíce už dvakrát – jenže to byly lodě španělský, nepřátelský a to by zažil větší muka, než když ho na začátku pobytu na jednom z ostrovů souostroví Juana Fernandéze okusovaly ve spánku krysy.
Čtyři roky a čtyři měsíce bez lidí, jenom s Biblí. Časté myšlenky na sebevraždu nakonec zažehnal pudem sebezáchovy a nutností bojovat o přežití. Podle plachet bylo brzy poznat, že lodě, který plavou kolem, jsou anglický, vlastně už britský, protože v roce 1707 se Skotsko a Anglie spojily do personální unie s názvem Velká Británie – o tom ale neměl Selkirk ani tušení. Upaloval na pláž rozdělat oheň a k jeho překvapení, to nebyly jen obyčejný britský lodě, ale korzárský koráby, jimž nevelel nikdo jiný než bukanýr, v jehož službách před lety pracoval. 2. února 1709 konečně opustil svůj ostrov, dnes Ostrov Robinsona Crusoe.
Vrátil se, ale doma dlouho nepobyl. Zemřel na palubě v roce 1721 a jeho tělo bylo vrženo do vln Atlantského oceánu, kam pak také Daniel Defoe umístil dobrodružství svýho hrdiny.
Dneska jsem si teda v Plzni koupil zkrácenej překlad Robinsona z r. 1910 a překvapil mě v něm především jeho druhý díl, který opravdu napsal sám Defoe a pojednává a Robinsonových cestách do Číny, mezi Tatary a na Sibiř. Už se těším na nový dobrodružství, podám zprávu.
Žádné komentáře:
Okomentovat