Poklade krajů českých! Naděje vlasteneckých jinochů! Panny naše, okem laskavým uvítejte řeč mou! Mladík tu stojí, jemuž vědoma není zábava líbeznější nad hovor s dívkami, buďsi to s dítkem bystrého vtipu a veselé mysli, a nebo s kvítkem tichým a něžným, jako violinka s pomněnkou. S milostným úsměchem uvítejte oslavu mou!
Co to mele, voe? Mě s tim sere! Vrať se do hrobu, magore!
Jakážto řeč panně městské i veské? Chvála snad Vaší spanilosti? plamene Vašich očí – aj, toť vídáváte po každý den u věrném zrcadle, toť sloucháte po každý den ze rtů dvorných panáčků.
Hele, já vystupuju, tay nebudu! Ten kretén mě sere, voe!
Tedy snad chvála povětrnosti, jenž nám letos pohody poskytuje k rozmanité procházce? Chvála stinných lesíků, v jichžto slavíček sliby věrné lásky poslouchá? Čili chvála tiché noci a vodinky, po nížto loďka dvé zamilovaných nosí?
Tak si dej tu empétrojku hlasitějš, voe, né, ať toho debila neslyšíš.
A nebo ještě raději o hudbě, o letních veselůstkách, o novém kroji, o čepci a šátkách poslechnete? Ano, rozpálím se k vychvalování sadů, po jichžto se nejrozkošněji procházíte každý den; počnu chvalozpěv o hudbě, kterou samy co nejlíbezněji provodíte každý den; pronesu pochvalu o šatu, jimžto se co nejkrásněji odíváte každý den; promluvím s Vámi o mateřském našem jazyku!
Mám to na doraz, pičo, a pořád toho zmrda slyšim, voe!
Český, milý náš jazyk, vlastimilovné panny – slavičí tato píseň, tož ozývání hromů, ten – jakž ale? Milostný úsměch s tváří Vašich zalétá? mrzutostí se Vám čelo kaboní?
Fakt, di s tim do prdele!
Rámě boží opatruj Vás, panny české…
Fak jů!
I mne…
Co to mele, voe? Mě s tim sere! Vrať se do hrobu, magore!
Jakážto řeč panně městské i veské? Chvála snad Vaší spanilosti? plamene Vašich očí – aj, toť vídáváte po každý den u věrném zrcadle, toť sloucháte po každý den ze rtů dvorných panáčků.
Hele, já vystupuju, tay nebudu! Ten kretén mě sere, voe!
Tedy snad chvála povětrnosti, jenž nám letos pohody poskytuje k rozmanité procházce? Chvála stinných lesíků, v jichžto slavíček sliby věrné lásky poslouchá? Čili chvála tiché noci a vodinky, po nížto loďka dvé zamilovaných nosí?
Tak si dej tu empétrojku hlasitějš, voe, né, ať toho debila neslyšíš.
A nebo ještě raději o hudbě, o letních veselůstkách, o novém kroji, o čepci a šátkách poslechnete? Ano, rozpálím se k vychvalování sadů, po jichžto se nejrozkošněji procházíte každý den; počnu chvalozpěv o hudbě, kterou samy co nejlíbezněji provodíte každý den; pronesu pochvalu o šatu, jimžto se co nejkrásněji odíváte každý den; promluvím s Vámi o mateřském našem jazyku!
Mám to na doraz, pičo, a pořád toho zmrda slyšim, voe!
Český, milý náš jazyk, vlastimilovné panny – slavičí tato píseň, tož ozývání hromů, ten – jakž ale? Milostný úsměch s tváří Vašich zalétá? mrzutostí se Vám čelo kaboní?
Fakt, di s tim do prdele!
Rámě boží opatruj Vás, panny české…
Fak jů!
I mne…
Žádné komentáře:
Okomentovat