Před pár dny byl jako článek dne na úvodní stránce anglické wikipedie publikován článek o výhodě bílého v šachové hře (české shrnutí zde). Musel jsem ho rozkliknout, protože jsem tušil, že se v něm zmíní i o naší staré při, kterou vždy s Brďou otevíráme, když už se není o čem bavit. Brďa tvrdí, že šachy mají řešení a já tvrdím, že ne. Netušil jsem, že je to jen odraz stoletého sporu.
Otec moderního šachu Wilhelm Steinitz v roce 1889 prohlásil, že ideální hra obou stran skončí plichtou. I takoví mistři jako Capablanca, Lasker a Fischer se obávali tzv. remízové smrti, tedy že jednou nějaký chytrý kompjůtr dokáže, že přesnou hrou nemůže nikdo vyhrát. Tahle smrt už před dvěma lety potkala dámu, ale srovnání dámy a šachu trochu kulhá. V šachách se zatím dospělo tak daleko, že jsou vyřešený všechny koncovky s šesti figurkami včetně obou králů. Do roku 1915 se odhaduje, že se vyřeší všechny se sedmi. Půjde-li to tímhle tempem, jsem v klidu, protože s 32 figurkama na šachovnici budu až do smrti moct hrát tu poetickou roli naivky, kterej věří, že šachy nikdy žádnej počítač nevyřeší.
A dověděl jsem se, že existuje pravidlo, že pokud se 50 tahů po sobě nevezme jediná figura a žádná strana nehne pindíkem, je to pat. To určitě ani Brďa neznal. Je ale fakt, že my jsme tohle pravidlo nikdy nepotřebovali, neboť nám na mat stačilo tak 30 tahů. Moje nejdelší hra na internetu a asi i vůbec je z 19. listopadu 2008, kdy jsem s jedním Indem sehrál 90 tahů – a plichtil jsem.
Nicméně, vraťme se k úplně původní myšlence. Má bílý v šachách výhodu? Když se vezme nějaká větší množina partií, vychází vždycky přes 50% vyhranejch her pro bílýho. I v mojí malý bilanci jsem s bílejma kamenama vyhrál 56% partií, s černejma jsem jich vyhrál 47%. Někteří tvrdí, že je to spíš kvůli psychologii, někteří, že spíš kvůli tradici (bílý útočí, černý se brání), někteří, že je to náhoda. Takto poučenej jsem dneska usedal k další partii s mým maximálním virtuálním Elo bodováním 1525 a dvakrát jsem zkusil s bílejma dámskej gambit, a pokaždý jsem po vyrovnaný hře puknul. Nefunguje to, hrome!
Nicméně, musím se ještě vyznat z jedný z nejhezčích her za poslední půlrok. V týhle situaci jsme skončili remízou:
Otec moderního šachu Wilhelm Steinitz v roce 1889 prohlásil, že ideální hra obou stran skončí plichtou. I takoví mistři jako Capablanca, Lasker a Fischer se obávali tzv. remízové smrti, tedy že jednou nějaký chytrý kompjůtr dokáže, že přesnou hrou nemůže nikdo vyhrát. Tahle smrt už před dvěma lety potkala dámu, ale srovnání dámy a šachu trochu kulhá. V šachách se zatím dospělo tak daleko, že jsou vyřešený všechny koncovky s šesti figurkami včetně obou králů. Do roku 1915 se odhaduje, že se vyřeší všechny se sedmi. Půjde-li to tímhle tempem, jsem v klidu, protože s 32 figurkama na šachovnici budu až do smrti moct hrát tu poetickou roli naivky, kterej věří, že šachy nikdy žádnej počítač nevyřeší.
A dověděl jsem se, že existuje pravidlo, že pokud se 50 tahů po sobě nevezme jediná figura a žádná strana nehne pindíkem, je to pat. To určitě ani Brďa neznal. Je ale fakt, že my jsme tohle pravidlo nikdy nepotřebovali, neboť nám na mat stačilo tak 30 tahů. Moje nejdelší hra na internetu a asi i vůbec je z 19. listopadu 2008, kdy jsem s jedním Indem sehrál 90 tahů – a plichtil jsem.
Nicméně, vraťme se k úplně původní myšlence. Má bílý v šachách výhodu? Když se vezme nějaká větší množina partií, vychází vždycky přes 50% vyhranejch her pro bílýho. I v mojí malý bilanci jsem s bílejma kamenama vyhrál 56% partií, s černejma jsem jich vyhrál 47%. Někteří tvrdí, že je to spíš kvůli psychologii, někteří, že spíš kvůli tradici (bílý útočí, černý se brání), někteří, že je to náhoda. Takto poučenej jsem dneska usedal k další partii s mým maximálním virtuálním Elo bodováním 1525 a dvakrát jsem zkusil s bílejma dámskej gambit, a pokaždý jsem po vyrovnaný hře puknul. Nefunguje to, hrome!
Nicméně, musím se ještě vyznat z jedný z nejhezčích her za poslední půlrok. V týhle situaci jsme skončili remízou:
A jestli se ptáte, s kým jsem to hrál, neuhádli byste. Měl jsem černý a Věruška měla bílý. Pravda, trochu jsem jí pomáhal, ale tahala sama. Měl jsem sice koně za pěšce k dobru, ale pozice se mi zdála taková všeobecně svázaná na remízu, tak jsem ji nabídl. Co myslíš, Brďo? Má to řešení? A mají šachy řešení?
2 komentáře:
Nevím, jestli tomu jako laik dobře rozumím, ale vyplývá z Tvého článku to, že pokud bys hrál černobílými figurami, měl bys 103% šanci na vítězství?
Teď nevím, jestli jde o šachy nebo matematiku, ale množina her, které jsem hrál s bílejma, je jiná, než množina her, který jsem hrál s černejma:-) a tak se nemůžou procenta sčítat, ale musí se průměrovat;-) neboli o něco víc v průměru vyhrávám než prohrávám - a tak to mám myslím i v životě:D
Okomentovat