Je hrozně těžké pro prostého člověka věřit po celý život v Boha a já to také nedovedu. Myslím si však o sobě, že jsem zbožný, a bývám na to hrdý. Vím, že Bůh je veliké citoslovce básníků, to největší, tak veliké, že si ho ani všichni básníci nezaslouží. Jenom někteří.
Mezi těmi, kteří si tohle citoslovce zaslouží, je i Jan Skácel. Citát je z jeho doslovu ke Komedii o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista, jejíž brněnská inscenace vyvolala v 60. letech hodně povyku.
Už tenkrát si básník povzdechl, že není něco v pořádku, když si sovětští turisté nechají v drážďanské obrazárně vyprávět příběhy Starého zákona, aby vůbec pochopili, co a proč to ten Rubens maloval. Že opravdu není něco v pořádku, když se ho kamarádův syn cestou kolem kostela zeptal, co udělal ten chlap, že ho za to pověsili na kříž a má probodenej bok. „Vyvedl toho moc,“ zmohl se básník, jsa vyveden z míry, alespoň na stručnou odpověď. Že ale naprosto není něco v pořádku, když se ho jeho vlastní žena zeptala, proč se v jedné kapličce nad hlavou toho vousatého pána vznáší slepice…
Dnes se situace spíš zhoršila, andělíčky ze Sixtinské madony znaj všichni spíš z reklamy než z drážďanský galerie, kolem kostela se sice chodí a zvídavý otázky pořád padaj, ale už není kdo by na ně chtěl odpovídat, za sv. Trojici jsou považováni Cyril, Konstantin a Metoděj a při maturitě se dozvíte, že se Ježíš Kristus narodil o Vánocích a umřel na Silvestra.
Ne, děti, Ježíšek neumřel na Silvestra, ale o Velikonocích, i když to asi nebylo přesně, protože Velikonoce jsou svátek pohyblivej. A abyste věděli, že ani tak nesejde na tom, kdy Kristuspán umřel, ale proč, na to tady máte naše kadaňský
který Vám letos zahrajeme nadvakrát
A bude tam i čert, ale nebojte se, spolu s Janem Skácelem…
… si myslím, a nenechám si to vymluvit, že i čert patří mezi všechny svaté.
Mezi těmi, kteří si tohle citoslovce zaslouží, je i Jan Skácel. Citát je z jeho doslovu ke Komedii o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista, jejíž brněnská inscenace vyvolala v 60. letech hodně povyku.
Už tenkrát si básník povzdechl, že není něco v pořádku, když si sovětští turisté nechají v drážďanské obrazárně vyprávět příběhy Starého zákona, aby vůbec pochopili, co a proč to ten Rubens maloval. Že opravdu není něco v pořádku, když se ho kamarádův syn cestou kolem kostela zeptal, co udělal ten chlap, že ho za to pověsili na kříž a má probodenej bok. „Vyvedl toho moc,“ zmohl se básník, jsa vyveden z míry, alespoň na stručnou odpověď. Že ale naprosto není něco v pořádku, když se ho jeho vlastní žena zeptala, proč se v jedné kapličce nad hlavou toho vousatého pána vznáší slepice…
Dnes se situace spíš zhoršila, andělíčky ze Sixtinské madony znaj všichni spíš z reklamy než z drážďanský galerie, kolem kostela se sice chodí a zvídavý otázky pořád padaj, ale už není kdo by na ně chtěl odpovídat, za sv. Trojici jsou považováni Cyril, Konstantin a Metoděj a při maturitě se dozvíte, že se Ježíš Kristus narodil o Vánocích a umřel na Silvestra.
Ne, děti, Ježíšek neumřel na Silvestra, ale o Velikonocích, i když to asi nebylo přesně, protože Velikonoce jsou svátek pohyblivej. A abyste věděli, že ani tak nesejde na tom, kdy Kristuspán umřel, ale proč, na to tady máte naše kadaňský
PAŠIJE
(podle skutečné události)
(podle skutečné události)
který Vám letos zahrajeme nadvakrát
v neděli 5. dubna.
A bude tam i čert, ale nebojte se, spolu s Janem Skácelem…
… si myslím, a nenechám si to vymluvit, že i čert patří mezi všechny svaté.
Žádné komentáře:
Okomentovat