Setkání se Zubatou

Když jsem včera poprvé zahlédl Reginu Rázlovou, nějak jsem si nemohl vzpomenout, z kterých rolí ji znám (i tu Zubatou z Kolji jsem si našel až dneska). Pamatuju se, že když jsem jezdil za Renčou do Liberce a to už je neuvěřitelnejch dvanáct let, zářil tam na jedný z těch vejškových budov nápis SKLOEXPORT, a zrovinka kvůli němu a zrovinka v tu dobu honila paní Reginu policie a snad i Interpol po světě. Úlovek se vydařil a bývalá slavná herečka, po revoluci padlá hvězda a uklízečka toalet šla na jedenáct měsíců bručet. Není divu, že jí hráblo, mně by taky hráblo. Někdy před tejdnem ji prý pustili z Bohnic, říkal mi pak v autě pan Skotek, nicméně včera vypadala svěží a v plnym zdraví. Je vidět, že divadlo je možná lepší antidepresivum než pletení košíků či čemu se to doma věnuje.

A kde se Regina na Lounskym divadelní vyloupla? Přijela s ochotníkama z obce Strančice, a protože jsem se dočetl, že její přítel se jmenuje Jindřich Santar a režisérka hry Osm žen, s kterou tam Strančický přijeli, je jakási G. Santar, povane vítr asi odtud. Řekla moc hezky, že porota hodnotí výkony amatérských divadel podobně jako je tomu v pražských kamenných divadlech na závěr sezóny nebo při bakalářské postupovce po třetim ročníku na DAMU, což není kritika poroty, ale čest pro nás divadelníky. Kloním se k tomu a jsem rád, že na nás porota letos nebyla tak přísná a přijala Treperendy víceméně kladně. Cením si taky ohlasu od diváků, že nám vhodili tolik lístečků do tý bedýnky s názvem trhák. A přeji paní Regině, aby jí ať už divadlo nebo cokoli jinýho dávalo chuť do života.