Leničce D.
schovala jsem pod víčka.
Před postýlkou za postýlkou
nikdo nesmí stát,
na svět jenom tenkou škvírkou
chci se podívat.
Mami, tati, co se děje,
že mě nikdo nezahřeje?
Před postýlkou za postýlkou
musí někdo stát,
nebo začnu třetí škvírkou
strašně nahlas řvát.
Už tu zase nejsem sama,
je tu táta, je tu máma,
a tak jenom tiše kníkám
a zpod víček na ně mžikám
svýma očičkama.
Žádné komentáře:
Okomentovat