Na tuhle francouzskou básničku mě samozřejmě přivedla náhoda. Našel jsem ji jako motto ke sbírce básní australského básníka C. J. Dennise s názvem Písně sentimentálního chlápka. Ta básnička je ve francouzštině, ale tak jednoduché, že jsem si ji během chvilky přeložil a zjistil, že je vlastně nepřeložitelná. A to mě zlákalo, abych to zkusil. A ještě jedna věc: o jejím autorovi se nedá zjistit víc, než že to byl Belgičan a jmenoval se Léon Montanaeken.
La vie est vaine:
Un peu d'amour,
Un peu de haine...
Et puis--bonjour!
La vie est breve:
Un peu d'espoir,
Un peu de reve...
Et puis--bonsoir!
Teprve později jsem našel, že básničce byli připisovaní různí jiní autoři, např. známý Alfred de Musset, a tím si mě získala úplně. Dokonce se k ní někdy přidává ještě třetí sloka, a tak jsem ji přebásnil i s ní, i když básnička, která vznikla, má úplně jiný rytmus a trochu i obsah. V originále se jmenuje Peu de chose et presque trop.
Každý mladý člověk jednou zjistí,
že život palčivý je jako planý křen,
trochu té lásky a trochu nenávisti,
a potom - dobrý den!
Pro člověka, který už mladý není,
život je jako zhoupnutí na oprátce,
trochu té naděje a trochu toho snění
a potom - spěte sladce!
I toho, kdo už nežije,
tak trochu tahá a trochu tlačí:
život je takový, jaký je,
a tak to stačí!
Žádné komentáře:
Okomentovat