Etna

Cestou zpátky z Nicosie jsem z kamionu pořídil jediný snímek Etny.

Taky ji nevidíte? Ale je tam! Ve škole pro mě Etna byla něco jako synonymum ke slovům sopka a vulkán. Až do chvíle, kdy jsem stál pod ní, jsem ji měl v hlavě jako strmý kopeček naťuknutý svrchu jako vajíčko natvrdo, odkud se šine čmoudík. Ono se vlastně pod Etnou moc stát nedá, spíš vedle ní. Stačí si prohlídnout sopku v Google Maps a zjistíte, že ten kopeček má základnu o průměru 32km a jeho plocha je větší než celé Doupovské hory (čímž se mi jejich vznik celkem vysvětluje). Etna má sama na vrcholu asi čtyři krátery a dost často vybuchuje i na svazích. Že je to sopka činná, o tom svědčí už pět erupcí za 21. století.

Tu noc a den, které jsme v okolí téhle matky sopek strávili, byl klid. Ale zrovinka městečko Mascali, z kterého byl náš řidič, bylo v roce 1928 vymazané z mapy lávou, ale znovupostavené opodál režimem Benita Mussoliniho s fašistickou pochodní na kostele nad sochou Ježíše Krista.

A taky mi to připomnělo zlomky z Empedokla a tu básničku o něm.