Ze španělské Ameriky

Začetl jsem se do přednášek Jorge Luise Borgese, které pronesl na Harvardu v letech 1967-68, a které byly u nás vydány pod názvem Ars poetica (originální audioukázky zde). Je tam spousta moudrých myšlenek, a tak sem, jak je mým zvykem, budu některé z nich průběžně vkládat.

... děláme velice běžnou chybu, domníváme-li se, že něco neznáme, když nejsme schopni to definovat. Máme-li chestertonovskou náladu (což je podle mne jedna z nejlepších nálad), mohli bychom říci, že něco můžeme definovat pouze tehdy, nevíme-li o tom nic.

S naprostým porozuměním jsem četl tuto pasáž:

Kdykoli zajdu do knihkupectví a narazím na knihu o něčem, co mě zajímá - například o staroanglické či staroseverské poezii -, říkám si: „To je škoda, že si nemůžu tuhle knížku koupit, protože už ji mám doma.“

A rovněž tohle vyznání:

Často zjišťuji, že jen cituji něco, co jsem kdysi četl; z četby se tedy stává znovuobjevování. Možná by bylo lepší, kdyby byl básník bezejmenný.