Pan Skotek tvrdí, že neexistuje rozdíl mezi profesionálním a amatérským divadlem, ale jen mezi divadlem dobrým a špatným. Nemá to ze své hlavy, ale má pravdu. Včerejší představení bylo z toho špatného pytle. Mrzí mě, že jsem na něj osobně zval svoje kamarády, a je možná mrzí, že na moje doporučení pozvali další.
Edward Albee napsal určitě hodně kvalitních her. Myslel jsem si dokonce, že už umřel a patří mezi mrtvé klasiky. Pak jsem si ale našel, že žije a že Koza je teprve osm let starý text, který získal Pullitzerovu cenu za drama. První ztvárnění na Broadwayi zase cenu Tony. Tak to už by ten překladatel do češtiny a ten ansámbl museli být hodně mimo, aby z toho nevylezlo něco kloudného, řekl jsem si.
Hlavní myšlenku jsem pochytil. Jsou mnohem horší vlastnosti, než to, co lidé považují za „úchylky“; nakonec právě ti normální v příběhu jsou schopní nenávidět, udávat i zabít. Nicméně dá se to podat jinak, jak textově, tak herecky. První část hry víceméně shrnula obsah věty z plakátu, že „manžel se zamiluje do kozy“. Žádná smysluplnější konverzace, absurdní otázky jakoby z nepochopení byly zahrány hrozně nepřesvědčivě. Překladatelovo dilema, jak přeložit slovo fuck, když v češtině je tolik variant, se stalo dilematem diváka, zda není ještě nějaké jiné, lepší. Vsuvky z naší mateřštiny, které v originále jistě chybí, byly asi nejtrapnější a shrnula je (a vlastně celou první půli) jedna veršovánka: sprostě nebo spisovně, stejně pořád o hovně.
Druhá půle měla být v podstatě drama, ale text se s herci jaksi míjel. Přišlo mi, že ani nevědí, proč říkají, co říkají, a dovedu si představit, že by mě možná jiné herecké výkony vtáhly do děje a já bych nezažíval takový pocit studu za herce na jevišti umocněný tím, že jsem je na to jeviště pozval já. Potlesk byl minutový a nedal se svést na prudernost publika. V tu chvíli jsem záviděl těm, co zůstali doma. Nechtěl bych jen kritizovat, ale to téma je tak těžké, že si ani neumím představit, kteří herci by ho zahráli obstojně. Takže chválím odvahu dojít až k premiéře. Nicméně u ní asi pochvala končí. Rozhodně to není hra na objíždění štací.
Věruška trpí tím, že si tyhle věci beru moc osobně. A že jsem schopen se pak ponižovat, jako bych to nepozval, ale režíroval a ještě si v tom střihnul menší roli. Není to tak. Mrzí mě jen ta jistota, že po vzestupu přichází pád. Tak mě minulý týden rozmlsal z diváckých ohlasů a návštěvnosti, že tohle pro mě byla studená sprcha. Ego určitě občas takovou sprchu potřebuje – nicméně nechci se touto cestou otužovat dál! Snad Roden s Krausovou nezklamou.
Edward Albee napsal určitě hodně kvalitních her. Myslel jsem si dokonce, že už umřel a patří mezi mrtvé klasiky. Pak jsem si ale našel, že žije a že Koza je teprve osm let starý text, který získal Pullitzerovu cenu za drama. První ztvárnění na Broadwayi zase cenu Tony. Tak to už by ten překladatel do češtiny a ten ansámbl museli být hodně mimo, aby z toho nevylezlo něco kloudného, řekl jsem si.
Hlavní myšlenku jsem pochytil. Jsou mnohem horší vlastnosti, než to, co lidé považují za „úchylky“; nakonec právě ti normální v příběhu jsou schopní nenávidět, udávat i zabít. Nicméně dá se to podat jinak, jak textově, tak herecky. První část hry víceméně shrnula obsah věty z plakátu, že „manžel se zamiluje do kozy“. Žádná smysluplnější konverzace, absurdní otázky jakoby z nepochopení byly zahrány hrozně nepřesvědčivě. Překladatelovo dilema, jak přeložit slovo fuck, když v češtině je tolik variant, se stalo dilematem diváka, zda není ještě nějaké jiné, lepší. Vsuvky z naší mateřštiny, které v originále jistě chybí, byly asi nejtrapnější a shrnula je (a vlastně celou první půli) jedna veršovánka: sprostě nebo spisovně, stejně pořád o hovně.
Druhá půle měla být v podstatě drama, ale text se s herci jaksi míjel. Přišlo mi, že ani nevědí, proč říkají, co říkají, a dovedu si představit, že by mě možná jiné herecké výkony vtáhly do děje a já bych nezažíval takový pocit studu za herce na jevišti umocněný tím, že jsem je na to jeviště pozval já. Potlesk byl minutový a nedal se svést na prudernost publika. V tu chvíli jsem záviděl těm, co zůstali doma. Nechtěl bych jen kritizovat, ale to téma je tak těžké, že si ani neumím představit, kteří herci by ho zahráli obstojně. Takže chválím odvahu dojít až k premiéře. Nicméně u ní asi pochvala končí. Rozhodně to není hra na objíždění štací.
Věruška trpí tím, že si tyhle věci beru moc osobně. A že jsem schopen se pak ponižovat, jako bych to nepozval, ale režíroval a ještě si v tom střihnul menší roli. Není to tak. Mrzí mě jen ta jistota, že po vzestupu přichází pád. Tak mě minulý týden rozmlsal z diváckých ohlasů a návštěvnosti, že tohle pro mě byla studená sprcha. Ego určitě občas takovou sprchu potřebuje – nicméně nechci se touto cestou otužovat dál! Snad Roden s Krausovou nezklamou.
2 komentáře:
My jsme s Méďou měli lístky ještě než si divadelníky začal zvát a odešli jsme v polovině.Ani mě moc netrápí, že nevím, jak to skončlo... Nicméně to není Tvoje chyba. Netrap se tím..
Ti lidi, co jsem pozvala já, naštvaní nebyli, i když jsme všichni čekali něco lepšího. Ty si z toho nmáš co lámat hlavu. Kolikrát jsi pozval super kulturu a ti co na ní nepřišli se Ti taky neomlouvají :o)
Okomentovat