Mamince

Vidím se v Praze na klinice
v pooperačním pokoji,
narkózou omámené plíce,
tělíčko v bílém závoji.

Profesor Hradec na vizitě
sděluje matce oněmělé,
že bude v pořádku to dítě,
které měl včera pod skalpelem.

I bez půl ledví dorostl jsem v muže
se srdcem mezi plícemi,
jež krví lásky tuhle báseň v růže
pro maminčin úsměv promění.