Začátkem března jsem tu citoval Jeana Paula, text, v němž Kristus sám hlásá, že Bůh není. K tomuto poselství došel až po mnoha po několika pokusech, z nichž jeden se například jmenoval „Nářek mrtvého Shakespeara mezi mrtvými posluchači v kostele nad tím, že Bůh není“.
Jean Paul četl, podobně jako já, mnohá díla dokazující ateismus, zvěstující materialismus. A přesto, jako já, si zachoval (nebo se jí nedovedl zbavit?) elementární víru v Boha. V knize Advokát Sirový, do něhož je pasáž s Kristovým učením o neexistenci Boha vsazena, procitá ze sna a dále píše:
Duše má plakala radostí, že může opět vzývat Boha… A když jsem vstal, řeřavělo slunce hluboko za plnými purpurovými žitnými klasy… a mezi nebem a zemí rozprostíral svá krátká křídla veselý pomíjivý svět a žil, jako já, před tváří věčného otce; a z celé přírody kolem mne proudily pokojné tóny jako ze vzdálených zvonů klekání.
Krom náboženských vnitřních bojů svádí i boje s potlačenou sexualitou. Je na tom sice o něco lépe, než jeho přítel Hermann, který studuje medicínu a jako panic musí na kurzu prakického porodnictví „vsunovat ukazovák pravé ruky do živé pochvy“, ovšem ani on ještě nemá žádné praktické zkušenosti. Zčásti proto, že se chce plně věnovat tvorbě, zčásti proto, že je chudý jako kostelní myš, a tak o něj žádná nestojí. Zaměřoval se tedy čistě na lásky platonické, v nichž si dovoloval být i promiskuitní. „Dospělá žena, již jednou miloval po dobu oběda, nic netuší o svém štěstí a asi o něm nemá ani vědět,“ naznačuje metody Jeana Paula Günter de Bruyn. S tím asi souvisí i další teorie mladého básníka, teorie tzv. „telegrafické lásky“, kdy si se ženami dopisoval a byl rád, že jim zdlouhavé a namáhavé cestování znemožňovalo časté návštěvy:
Dálka škodí pravé lásce méně než blízkost. Kdybych na Venuši uzřel Venuši: vroucně bych miloval tu nebeskou bytost, jejíž půvaby by na takovou dálku byly tak okouzlující, a bez váhání bych ji zvolil za svou jitřenku i večernici a zbožňoval ji.
Jean Paul četl, podobně jako já, mnohá díla dokazující ateismus, zvěstující materialismus. A přesto, jako já, si zachoval (nebo se jí nedovedl zbavit?) elementární víru v Boha. V knize Advokát Sirový, do něhož je pasáž s Kristovým učením o neexistenci Boha vsazena, procitá ze sna a dále píše:
Duše má plakala radostí, že může opět vzývat Boha… A když jsem vstal, řeřavělo slunce hluboko za plnými purpurovými žitnými klasy… a mezi nebem a zemí rozprostíral svá krátká křídla veselý pomíjivý svět a žil, jako já, před tváří věčného otce; a z celé přírody kolem mne proudily pokojné tóny jako ze vzdálených zvonů klekání.
Krom náboženských vnitřních bojů svádí i boje s potlačenou sexualitou. Je na tom sice o něco lépe, než jeho přítel Hermann, který studuje medicínu a jako panic musí na kurzu prakického porodnictví „vsunovat ukazovák pravé ruky do živé pochvy“, ovšem ani on ještě nemá žádné praktické zkušenosti. Zčásti proto, že se chce plně věnovat tvorbě, zčásti proto, že je chudý jako kostelní myš, a tak o něj žádná nestojí. Zaměřoval se tedy čistě na lásky platonické, v nichž si dovoloval být i promiskuitní. „Dospělá žena, již jednou miloval po dobu oběda, nic netuší o svém štěstí a asi o něm nemá ani vědět,“ naznačuje metody Jeana Paula Günter de Bruyn. S tím asi souvisí i další teorie mladého básníka, teorie tzv. „telegrafické lásky“, kdy si se ženami dopisoval a byl rád, že jim zdlouhavé a namáhavé cestování znemožňovalo časté návštěvy:
Dálka škodí pravé lásce méně než blízkost. Kdybych na Venuši uzřel Venuši: vroucně bych miloval tu nebeskou bytost, jejíž půvaby by na takovou dálku byly tak okouzlující, a bez váhání bych ji zvolil za svou jitřenku i večernici a zbožňoval ji.
Žádné komentáře:
Okomentovat