19. září 2010

Hlasité mlčení

Nic se nestaví proti tomu, aby se někde – možná v nás nebo nedaleko nás! – na příklad u hmyzu právě netvořil nějaký mozek nebo docela jiný vibrační orgán, umístěný kdekoli v těle (v břiše, v nohou nebo v křídlech) a přijímající lépe nesmírnou a věčnou myšlenku, který bude stokrát citlivější a dokonalejší než náš mozkový aparát, jenž je celkem hodně nejistý, hodně křehký a hodně rudimentální.

Babičce Lidušce její křehký aparát selhal, ale právě ona měla ještě jiný orgán, kterým přijímala a předávala tu nesmírnou a věčnou myšlenku. Byl umístěný v jejích křídlech. Není náhodou, že  byla vlastním jménem Melita, což znamená včela. Vzpomněl jsem si na článek od Jiříka. Babička byla taky ze smíšené rodiny a po válce tak mohli zůstat v Čechách. Moje poslední setkání s ní bylo, když mi v létě vyložila karty. Nečetla z těch karet, četla z duše. Věruška se s babičkou viděla naposledy předevčírem. Včera jsme odvezli z babiččina bytu kocoura Nácíčka, aby tam nebyl sám. Dneska, kdy babička umřela, se po Nácíčkovi slehla zem.
Po dvouhodinovém marném hledání po celém bytě jsem si lehnul do postele k Maeterlinckovi, z něhož je svrchní citát. Minule jsem od něj četl Roj, dnes jsem se vrátil k eseji Před velkým mlčením.

Proč mrtví nemluví? Nemluví již jako my, ale dbají, aby je bylo stále slyšet. Vše platné ve své existenci máme od nich a můžeme mít jen od nich samých.

Náš život se ode dne, kdy se začínáme stýkat a dorozumívat s mrtvými, kteří jsou v nás, úplně mění. Počítejte je pozorně, na žádného z nich nezapomeňte, to jsou pravé poklady vašeho života.


Jsme hřbitovy svých mrtvých; ale je to hřbitov živý a veselý jako ves dětí v pohádce.

Rozebrali jsme linku, odsunuli kamna a ledničku a Nácíčka jsme nenašli. Odešli jsme na pár hodin z bytu. Nácíček nikde. Ani hlásku nevydal. Ani Kajetán jej nikde nevycítil. Vzdali jsme to, babička nám ho vrátí, když bude chtít. 

Až teď, když píšu tenhle článek a Věruška samým čekáním usnula, se objevil na neuvěřitelném místě, jediném, kde jsme nehledali. Nahoře na knihovně za tou povysunutou krabicí. Díky, babi!

Žádné komentáře: