Bylo mi osmnáct, jemu bylo šestadvacet. Rok jsme spolu spali. Já jsem před pár týdny nastoupil na dějepis s angličtinou, Saty byl už tehdy věčný student biologie a chemie. Potkali jsme se na mezipatře, kam chodili kouřit kuřáci z pokojů, kde spolubydlící nekouřili. Já bydlel s ozubeným kolem (student strojárny), Saty se švihadlem (student tělocviku). Saty mi vyprávěl, že jeho spolubydlící i spí v poloze lyžaře, ten můj spal zase jako hokejista. Když jsme se vrátili na své pokoje, nabídli jsme našim spolubydlícím, že se mohou nastěhovat k sobě. Vyšlo to.
Saty hrál divadlo. Zrovna hráli Hlavu XXII a hned po premiéře jim vypadla role. Saty mě dotáhl na zkoušku, dostal jsem text a na další repríze jsem hrál Majora Majora. Moje první role! Byl jsem myslím červený i na chodidlech. Ale zalíbilo se mi to. Druhý rok už jsem bydlel se Sagim, který hrál samotného Yossariana. V divadle jsem zůstal.
Když jsem měl jednou krizi, vzal mě Saty stopem do jižních Čech. Byl listopad, zima jako v psírně a my jsme nevěděli, kde budeme spát. Saty to vždycky zařídil, že se spalo u někoho cizího doma. Stačilo se v rokáči poptat po trávě nebo po houbičkách, dát se do řeči a jen tak mimochodem se zeptat na nocleh. V Jindřichově Hradci jsme obehráli štamgasty v jedné hospodě v sedmě. Saty podváděl a nakonec jsme museli utéct. Ale z několika desetikorun, co jsme měli, bylo několik stokorun.
Saty byl dobrodruh. Když dostudoval, cestoval po světě. Jen tak se stanem stopoval až do Indie. Občas se svezl autobusem. V Turecku v zimě nakoupil stříbro, tady ho prodal a žil z toho celý léto. Vozil humanitární pomoc na Balkán. Pak začal dělat pro rozhlas. Nejdřív pro český a nakonec i pro čínský. V Číně strávil rok. Proto jsem ho taky pozval na první ročník Kirwitzerových dnů. Pak strávil čtyři roky jako zpravodaj Českého rozhlasu na Slovensku.
Včera dávali Krásný ztráty a Saty tam byl s Eugenem Kordou. Pro mě to bylo spíš takové televizní znovunalezení.
Saty hrál divadlo. Zrovna hráli Hlavu XXII a hned po premiéře jim vypadla role. Saty mě dotáhl na zkoušku, dostal jsem text a na další repríze jsem hrál Majora Majora. Moje první role! Byl jsem myslím červený i na chodidlech. Ale zalíbilo se mi to. Druhý rok už jsem bydlel se Sagim, který hrál samotného Yossariana. V divadle jsem zůstal.
Když jsem měl jednou krizi, vzal mě Saty stopem do jižních Čech. Byl listopad, zima jako v psírně a my jsme nevěděli, kde budeme spát. Saty to vždycky zařídil, že se spalo u někoho cizího doma. Stačilo se v rokáči poptat po trávě nebo po houbičkách, dát se do řeči a jen tak mimochodem se zeptat na nocleh. V Jindřichově Hradci jsme obehráli štamgasty v jedné hospodě v sedmě. Saty podváděl a nakonec jsme museli utéct. Ale z několika desetikorun, co jsme měli, bylo několik stokorun.
Saty byl dobrodruh. Když dostudoval, cestoval po světě. Jen tak se stanem stopoval až do Indie. Občas se svezl autobusem. V Turecku v zimě nakoupil stříbro, tady ho prodal a žil z toho celý léto. Vozil humanitární pomoc na Balkán. Pak začal dělat pro rozhlas. Nejdřív pro český a nakonec i pro čínský. V Číně strávil rok. Proto jsem ho taky pozval na první ročník Kirwitzerových dnů. Pak strávil čtyři roky jako zpravodaj Českého rozhlasu na Slovensku.
Včera dávali Krásný ztráty a Saty tam byl s Eugenem Kordou. Pro mě to bylo spíš takové televizní znovunalezení.
Žádné komentáře:
Okomentovat