Černý na bílém

Jiřího Černého jsem poznal ještě před revolucí, kdy rodiče do knihovny přikoupili kousek s názvem Hvězdy tehdejších hitparád. Poslouchal jsem tehdy Beatles a tak jsem byl zvědavý, jaké ještě kapely v té době existovaly. Vím, že mě nejvíc zaujali The Who a protože mi bylo 15 let, jsem si jistý, že to bylo hlavně tím, že jako první muzikanti po každém koncertu rozmlátili kytary a někdy i bicí. Jiří Černý v knize hezky popsal rozdíl mezi náturou Britů a Američanů. Zatímco britští fanoušci psali Townshendovi, aby ty kytary neničili a radši jim je dali, při první americké tour jim chodily od fanoušků nabídky, že jim pošlou svoji kytaru, kterou by pak rádi, aby na koncertě rozmlátili. 

Pak přišla revoluce a Jiří Černý a Václav Malý, oba dva charismatičtí řečníci s podmanivým hlasem moderovali demonstrace proti komunismu. Od té doby mám demokracii spojenou s bigbítem a s vírou. Dnes Jiří Černý uvádí pravidelné pořady pro rozhlas, na Praze má každý týden Klub osamělých srdcí seržanta Pepře, píše do novin a občas ho vídám v televizi (naposledy asi v pořadu o Rolling Stones v Praze).

Tenhle týden jsem si s Jiřím Černým dvakrát telefonoval. Asi to bude znít dětinsky, ale já jsem si ty poměrně věcné rozhovory užil, jako by mi Pavarotti s Domingem doma v ložnici zpívali árie z Bohémy. Domlouvali jsme, že by mohl přijet do Kadaně. A nezůstalo u slov. Prošel jsem si různá výročí a objednal na příští rok do klubu tyto pořady s Jiřím Černým:

Po 24. ledna - JOHN LENNON (+8.12.80)
Út 8. března - THE DOORS (3.7.71 + Jim Morrison)
Út 17. května - BOB DYLAN (*24.5.41)

Pokud budou chodit lidi, tak by se z tohoto obohacujícího příspěvku pro kadaňské bigbíťáky mohla stát pravidelná záležitost, nabídka monotematických pořadů je bohatá.