„Obdařen vzácnou schopností snadného tvoření, vysypal nekonečnou řadu veršů, slok, básní i knih z rohu hojnosti. Po odstupu let zbude však jistě pramálo z celého pestrého skladu, co by se dalo nazvati dílem,“ píše se o něm v Kalendáři historickém národa českého z roku 1940, kdy mu bylo 40 let a dalších 18 let jej čekalo, než skončil na Slavíně. Kdyby autoři veleslavínského kalendáře tušili, kam to se svou sestupnou tendencí dotáhne!
Když udělal si sluhy i ze všech barev duhy,
medaili za zásluhy od Lucifera převzal.
Přátele dusil kriminál a on si jako nový Král
na ministerstvo šašky zval – jen jeho nikdo Nezval.
Když udělal si sluhy i ze všech barev duhy,
medaili za zásluhy od Lucifera převzal.
Přátele dusil kriminál a on si jako nový Král
na ministerstvo šašky zval – jen jeho nikdo Nezval.
(stylově inspirováno úvodní Básní noci)
Nicméně, člověk má odpouštět. A tak ačkoli nezván na Parnas, přišel a bavil, jak uměl. A nepochybně tam nakonec patří. Jeho Manon Lescaut je dílem geniálním (asi právě proto, že na cizí námět). V mé soukromé sbírce kuriozit mám Manonu, kterou jsme hráli s FRAKem, v několika vydáních: 1. a 2. vydání (1940), 8. a 11. (1941), 14. (1947), 1. ilustrované a 2. v Díle (obojí 1956), 20. (1963), 21. (1964) a 24. (1977). Jestli někdo vlastní jiné, rád odkoupím.
Žádné komentáře:
Okomentovat