14. května 2011

Jako pták...

Jsem jako pták, o němž si každý řekne,
že plachtí ve větru snad s jedním křídlem v kapse
a že tam nahoře je přece všechno pěkné,
a tak si prozpěvuje jen vesele a sladce.

Nikoho nenapadne, že i ptáka stíhá žal,
v hlavě má brouky a neví kudy kam,
ptáčata hladoví a vítr dofoukal
a on je najednou unavený a sám.

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

...rozumím ti Honzíku...

Pavlik řekl(a)...

Však když se ten pták koukne kolem sebe,
uvidí, že tam není sám.
Takových ptáků je vždy plné nebe,
těch, co mají nějaký šrám.

A když tento pták řekně že chce pomoci,
takovou, která nic nestojí a přesto zaplatit nejde.
tak ostatní ptáci navzdory vlastní nemoci,
rádi pomůžou a snad ta bolest přejde.