Moc mě potěšily dvě sezónní výstavy v žateckém muzeu, protože se obě týkaly dějepisu mé vlastní rodiny.
První výstavu už jsem jednou viděl v Chomutově v kostele sv. Kateřiny. Lodní modely Zdeňka Tollara z doby Rakouska-Uherska pro mě mají opravdové kouzlo, protože pradědeček Josef, jak už jsem onehdy psal, osm let strávil na palubě lodi Zrinyi jako lapiduch. Přímo SMS Zrinyi pan Tollar nevymodeloval, protože se logicky vrhnul na hlavní loď z té třídy, po níž rovněž nese pojmenování – SMS Radetzky. Ale i tak pohled na model té lodě ve mně vyvolává zvláštní chvění. Podobnou palubu brázdil můj pradědeček, z podobné lodi pozoroval ostřelování italské Ancony a Senigallie.
Kromě modelu mě potěšila i řada fotografií. Jedna zachytila přímo spoušť po dělostřelbě z pradědečkovy lodi. Jinde byl zas celý panel věnován životu na palubě a v podpalubí, ty fotografie tu budu sem tam trousit a prokládat jimi růst našeho Julátka, aby jednou vědělo, že táta chtěl být v mládí námořníkem po prapradědečkovi.
V prvním ostrém domečku nalevo se narodil kpt. Jaroš
Druhá výstava byla věnovaná Kotěrově kolonii v Lounech, místu, kam se pradědeček odstěhoval z domečku u řeky pod hradbami, a kde dodnes bydlí děda s babičkou. Ten jejich baráček sice neprojektoval přímo Kotěra, ale přesto je to v srdci kolonie, která podle původního projektu měla mít i vlastní kostel. Plac tam prý na něj pořád je, a tak by nebylo špatné nějaký menší tam jednou postavit. Pravděpodobně by měl být husitský, protože většina přistěhovaných obyvatel z celé republiky (a že jich bylo na tisíc) byla československého vyznání (i pradědeček býval husita). A zase jedna fotografie do rodinného alba. Baráček, v jehož sklepení jsem strávil několik šťastných let, vyrostl o kousek víc napravo v tomto svahu.
Děkuji Jirkovi Kopicovi, že mi umožnil udělat si pár fotografií.
Žádné komentáře:
Okomentovat