Dneska jsem si pohrával s řečtinou básníka Γιώργος Σεφέρης, a jedna jeho poetická myšlenka mě inspirovala k téhle básničce.
To, co vidíš mikroskopem,
nelze vidět pouhým okem
– tenhle zákon, zdá se,
platí však i v čase.
I kdyby ses celý den
díval růži na pupen,
i kdyby dva dny nebo šest,
nespatříš tu růži kvést.
Dítko roste potměšile
z košilenky do košile,
za vteřinu nanometr
– co měsíc, to nový svetr.
Než dopíšu větu,
bude v plném květu.
foto: Václav Vlasák, fotogalerie Kadaňských novin
Žádné komentáře:
Okomentovat