Rehabilitace císaře Josefa II.

Dne 17. srpna 1784 narodilo se v domě nalezenců, pečlivostí císaře Josefa ve Vídni založeném, první dítě, jemuž sám císař v osobě svého nejvyššího štolmistra kmotrem byl. Matka, padlá služebná dívčice, dostala 100 dukátů závazku.

Kramerius: Památky ze života císaře Josefa II.

Dost dlouho jsem plánoval založit Ligu za zřízení důstojného piedestalu pro císaře Josefa II. v Kadani. Osvícený monarcha stojí totiž u bazénku na tzv. tržnici jen tak prostě na zemi a pejsci mu očůrávají nohy. Když jsem byl malý kluk, byl na tom ovšem ještě o dost hůř, neboť stál v rohu za kostelem u Růžencové kaple a tam ve skrytu sloužil jako veřejný pisoár.

Měl jsem v plánu s divadlem Navenek sehrát nějakou satirickou scénku během Císařského dne, kdy bychom lid poddaný upozornili na to, že Karel IV. nebyl jediným císařem, který navštívil Kadaň, ale že v roce, kdy zvítězil v bramborové válce proti Prusku (1779), město navštívil i syn Marie Terezie, tehdy již sloužící císař Svaté říše římské Josef II.

Chodím kolem Jeho Výsosti denně do práce a všímám si, že si jej oblíbili bezdomovci a že v jeho společnosti ráno snídají, odpoledne popíjejí různé vydatné nápoje a v noci, soudě podle lůžkovin v křovinách, možná někteří z nich i přes léto v jeho císařské přítomnosti přenocují. To není důvod k žádnému (rozhodně ne mému) vtipkování na jejich adresu (kterou je v jejich případě VIP Mírové náměstí č.p. 1). Naopak, je to důvodem k zamyšlení a přehodnocení mých původních odhodlání.

Zdá se mi, že bezdomovců přibývá. Čísla, která znám z kadaňských statistik, určitě neodpovídají skutečnosti. Společnost se nejraději tváří, jakoby nebyli. Některé věci prostě nevidíme rádi, tak je raději nevidíme vůbec. Kdo by se bavil tím, že by jezdil na skládky, stačí nám popelnice, kdo by rád chodil do hospiců nebo na eldéenky, stačí nám hřbitovy. Kdo by se rád potkával s bezdomovci, my máme domovy a svých starostí dost.

Najednou mi přijde, že je dobře, že Josef druhý stojí jako rovný mezi rovnými právě mezi bezdomovci jako by byl jejich kmotrem. Vždyť on to byl, kdo zakládal po celé zemi nalezince, chudobince, špinhausy a všelijaké dobročinné ústavy. Teď spíš než Ligu za zřízení piedestalu raději bych založil Spolek císaře Josefa a dělal sbírky na bezdomovce, z nichž by se poskytovaly služby, které známe z Armády Spásy, vařila by se polévka, pořizovalo by se teplé oblečení na zimu. Vím, že to sám nedokážu, ale co když si tohle přečte někdo, koho by to inspirovalo. Máme tu občanská sdružení Naděje, Světlo, Egerie, Kiwanis a mnoho dalších. Dělají co mohou, ale co my ostatní, víme o nich, pomáháme jim? A pomáháme bezdomovcům? Našim bezdomovcům? Nebo se jich jen bojíme a když je nevidíme, tropíme si z nich legraci?

V přípravách jsou Dny neziskových organizací, na začátku listopadu se s nimi můžete všichni seznámit.