V dětství jsem chtěl být námořníkem po pradědečkovi. Představoval jsem si, že vystuduju námořní akademii v polském Štětíně a pak budu jako pan Štěpán, co nám posílal pohledy z cest, objíždět na lodích zeměkouli. Dopadlo to jinak.
Když jsem dnes ráno sedl k počítači, že si připravím aspoň náčrt řeči k dnešní slavnostní imatrikulaci studentů univerzity třetího věku v Kadani, napadla mě tahle myšlenka:
Dětství je jako kajak, mládí jako kanoe, zralý věk jako plachetnice a stáří jako nákladní loď. V kajaku si nevezete nic, ale zato jste nejmrštnější v divokých vodách. Do kanoe naložíte barel prvních zkušeností a k lepšímu ovládání na řece je dobré, když jeden kormidluje a druhý dělá háčka. Často, když se cvaknete, celí se promáčíte a ty první zkušenosti, pokud neuplavou, pak honíte ve vlnách. V plachetnici dospělosti pak záleží na tom, jaký vítr chytnete a kam vás uvrhne; někdo plachtí jen tak cvičně po přehradě, někdo se odváží i na moře. No a nákladní loď? Už není mrštná ani tak lehce ovladatelná jako ty předchozí, ale naložená zkušenostmi a vzpomínkami může brouzdat oceánem moudrosti, který se před ní otevírá.
Pro dnešní příležitost mám pak v rukávu i bonmot.
To nemluvím o vás, tady přede mnou ještě pluje spousta škunerů a nízkotonážních remorkérů. Dokonce se nám do kurzů přihlásilo i pár kanoistů a my jsme je neodmítli, protože nechceme nikomu bránit v touze po vzdělání. Chtěl jsem tím jen vyjádřit, že se stárnutím, které je jaksi povinné, přicházejí i nové a nové možnosti, které jsou vesměs volitelné. Jsem rád, že jste si zvolili právě naši zbrusu novou univerzitu, první univerzitu v Kadani a chtělo by se mi říct první námořní akademii v České republice. Přeju Vám klidnou plavbu.
1 komentář:
Moc krásné Honzo, jednou jsem už dnes naživo tleskala, jsem ráda, že si to tu mohu ještě jednou v klidu s potěšením přečíst a popřemýšlet.Když tak ten lidský život takhle přirovnáváš k plavidlům - nedávno jsem měla dojem, že se moje plachetnice dospělosti trochu potápí,zdálo se mi, že má naloženo jaksi víc, než kolik unese. Teď mám ale pocit, že ta životní plavba začíná být zase příjemná a smysluplná, dokonce jsem ráda i za ty zkušenosti z bouřek a mořských nemocí. Tahle naše "námořní univerzita" mi udělala obrovskou radost, vzbudila ve mně znovu velké naděje a plány, těším se na setkávání s ostatními loděmi a na plavby za poznáním.A také se těším na všechny ty správné kormidelníky a kapitány, kteří nás povedou oním oceánem, o kterém píšeš.Ať se nám všem daří a díky za tuhle univerzitu u nás v Kadani.
Cecilie
Okomentovat