zdá se, že už se nevyléčí.
„Chceš čaj?“ byla jediná věta,
kterou jsem uměl jeho řečí.
Už nikdo čaj mu nenabídne
a ani vodu z ampulky.
A život? Živoření bídné
bez vlnkované andulky.
Nevím, jak je to u ptáčků.
Že by neměli duši? Že by?
Ne, se snítkou prosa v zobáčku
ta Pepíčkova letí k nebi.
1 komentář:
To je nádherné naprosto vím, co citíš taky jsem měla Pepíčka akorát to byl modrej andulák. jsou to nádherná stvoření, která si získali naše srdce.... Smekám kloubouk....
Okomentovat