Posledních pár dní jsem žil ochotnickým divadlem (a to jsem ani nebyl v Klášterci na Žních). Ve čtvrtek jsem viděl Maryšu v podání Slovanského tyátru z Olomouce, moc pěkné představení poznamenané bohužel nevhodným chováním nahnaných školních diváků. V sobotu a v neděli jsme měli dopoledne zkoušku na Brášky, jejichž premiéra se nezadržitelně blíží. V sobotu odpoledne jsme pak hráli Vernisáž v jedné krčmě v Postoloprtech a jako režisér musím konstatovat, že tam pro těch 13 skvělých diváků herci podali nejlepší výkon z pěti repríz této Havlovy aktovky. A dneska jsem byl na Kapustnici Divadla Commedia z Popradu. Všechny ty zážitky mi udělaly radost, jako bych měl žaludek plný výtečné zelňačky od Clauda Ratiniera.
Asi tedy bude znít hloupě, když prohlásím, že bych celou svou ochotnickou kariéru a všechny divácké zážitky vyměnil za možnost odletět létajícím talířem do minulosti a zažít jednu jedinou zkoušku vesnického divadla v Černčicích u Loun na konci 40. let minulého století. Třeba by to mohlo být zrovna Zkrocení zlé ženy, kde tehdy v tom venkovském souboru hostoval Vladimír Ráž, Jiří Němeček a Eva Wimmerová. Byli mladí, nezkušení, možná ani nevěděli, jaká slavná budoucnost je čeká, a tak se nechali krotit ochotnickým režisérem a stáli na stejných rozvrzaných prknech jako herci z Černčic, Vršovic, Obory, Nečich či Chožova. Nepotřebovali nápovědu, ale dostali ji, protože ochotníci se bez ní neobešli. A ona se neztratila, ona se ráda ukázala, ona ráda nahodila i těmto študovaným hercům s ostřílenou pamětí. Byla to tehdy mladinká Maruška Podlešáků. Sama také hrávala, už od dětství. Tady na tom snímku je jí kolem sedmi let (je to ta žába úplně vpravo).
Dlouho jsem si myslel, že moje naroubování na divadelní prkna bylo životní náhodou, že nemám po kom to mít. Když jsem se narodil, primář Singer mamince už v porodnici prorokoval, že jsem celá bába, ale že z toho snad vyrostu. Nevyrostl jsem z toho a jsem rád. Divadlo mi proudí v žilách. Jak by taky ne, když pořád slyším z nápovědní kukaně svého života babiččin hlas. Díky, babi!
1 komentář:
Viděl jsem v Klášterci "Blbce k večeři". Francouzský film znám nazpaměť a musím smeknout před panem Francoisem a celým nastudováním, které se filmu snaží hodně přiblížit. V případě "Kapustnice" film vůbec neznám, ale musím po vzoru klasika říci, že: Sním svůj skalp s octem a cibulí... Tohle byl prostě "biják" a UFÓNIKA bych si dal jako plyšáka do postele !! MDt
Okomentovat