Celý druhý zpěv Byronovy Childe Haroldovy pouti, o níž budu mít zítra od 18hod. přednášku v knihovně k 200. výročí vydání prvních dvou zpěvů, se odehrává v Řecku, které navštívil v roce 1809. V roce 1810 navštívil i Turecko a při cestě zpět přeplaval slavně Hellespont čili dnešní Dardanely. A právě z dopisu Henrymu Drurymu, v němž příteli referuje o své plavbě, cituji následující ne tak známý úryvek:
Mám rád Řeky, jsou to přesvědčiví darebáci – se všemi tureckými neřestmi a bez jejich odvahy. Pravda, někteří jsou i stateční, a všichni jsou krásní, podobní Alkibiadově bustě – ženy ovšem už tak krásné nejsou. Umím klít turecky, ale jinak kromě pár sprostých slov, a výrazů jako „pasák“, „chléb“ a „voda“ není moje slovní zásoba nijak ohromná. Jsou velmi zdvořilí k cizincům jakéhokoli postavení… Málem bych zapomněl: umírám láskou po třech řeckých dívenkách, sestrách, s nimiž jsem sdílel dům v Athénách. Teresa, Mariana a Katinka, to jsou jména těch bohyní – a všem jim je pod patnáct let.
3. května 1810
Žádné komentáře:
Okomentovat