Už třetí den po sobě jsem usínal kolem druhé ranní, procházeje se do té doby po Harrow, Cambridgi, Newsteadu a Londýně s mladým Byronem. Je to takové malé dejá-vu, podobně jsem totiž nespal nad byronovým životopisem několik dní ve svém lounském sklepě v době, kdy mi bylo jako Byronovi tenkrát. Když Byronovi bylo tolik, kolik je mi teď, byl už rok po smrti. Dneska v noci jsem přeložil závěrečných pět veršů jeho Fragmentu z roku 1803, kdy mu bylo 15 let. Začnu tím úryvkem svoji dnešní přednášku:
Mé prosté jméno nechť je mým epitafem:
ono ať zdobí slávou moje kosti,
vše ostatní na mě postrádá velikosti.
Mé dílo i činy svět jednou zapomene,
proto mi označte hrob pouze jménem.
Žádné komentáře:
Okomentovat