29. července 2012

Dvě pohádky se šťastným koncem

To je tak, když zamilovaní králové řídí auta. Ani neví jak, skončí třeba v zadní nápravě brzdícího náklaďáku. Stejně jako ten, o kterém si budeme dnes vyprávět. Může být rád, že to skončilo „jen“ ztrátou oka a pohmožděnými zády, pořád skončil lépe, než jeho fiátek. Maminka aby mu pak sháněla ošetřovatelku. Sám si ji ale vybral, byl přeci král. Už déle si rozuměli. Potkali se v Paříži, kde studovala na konzervatoři. Nebyla ale Francouzka, pocházela ze stejné země jako její král a do Francie se dostala s otcem, který byl velvyslancem. Královna matka ji přemluvila, aby začala studovat poblíž švýcarského Lausanne, kde její syn ležel v nemocnici. Mladí si brzy porozuměli natolik, že se zasnoubili. 28. dubna 1950 se vzali.
V té druhé pohádce se zase zranila královna. Začal za ní docházet mladý muž, který jí před rokem hrál a zpíval na svatbě. Manželství bylo ale krátce po rozvodu, a tak si mohl dovolit se mladé dámě dokonce dvořit. Znali se od dětství, a tak si nemuseli dlouho povídat, aby poznali, že se k sobě hodí. 29. dubna 1950 se vzali.
Na obrázku nahoře je thajský král Pchúmipchon Adunjadét na svatební fotografii s královnou Sirikit, která je dnes nejdéle úřadující ženou monarchy na světě. Na obrázku dole je moje babička, královna dědova srdce. Dnes jsme jí byli s Věruškou popřát k narozeninám a krásně jsme si popovídali.

Žádné komentáře: