Myslíš, že mi v srdci faleš dřímá?
Že odloučením zeslábl můj žár?
Ztratit duši, jež své neřesti má,
je míň než ztratit nejcennější dar.
V tvém srdci mám svůj domov: já bloudil
a vrátiv se – už neodešel bych.
Trest osudu, jenž mě krutě soudil,
teď vodou je, jež smyje ze mne hřích.
Nikdy nevěř – byť není nesnadno
směs všech mých chyb si s gustem představit –
že dovedl bych klesnout pod své dno
a pro nic o svůj dar se připravit.
Tenhle širý svět totiž za nic mám,
ty růže jsi, v níž všechno nalézám.
(originál zde)
Žádné komentáře:
Okomentovat