Straky na vrbě

Ještě v něčem byla veselohra Jana Nepomuka Štěpánka pro mě přínosem. Josef Bek v ní totiž někomu „ukazoval straky na vrbě“. Zaujalo mě to proto, že v mém textu na Kallimacha v Mandragoře několikrát mluvím o někom, kdo „maluje straky na vrbě“. Přiznám se, že doteďka jsem tuhle frázi neznal a nepoužíval, a tak jsem včera váhal, jestli se straky malují nebo ukazují. Samozřejmě smysl mi došel, straky zřejmě na vrbu moc nelétají, a tak je to zřejmě něco podobného jako když se někomu „věší bulíky na nos“. Ale že je bulík mladý vůl, to jsem našel až ve Slovníku spisovného jazyka českého. A tam jsem taky objevil, že se straky na vrbě malují, ale zřídka také ukazují (z něm.), a tak jsem zase o něco moudřejší. A ještě jedna nadávka od Josefa Kajetána Tyla, na kterou mi padl zrak: „ty prožluklý strakapoune!“