Dnes máme velkou divadelní hromadu, a tak jsem si dal závazek, že zde občas přinesu nějaký zajímavý poznatek Jiřího Mahena z jeho režisérského zápisníku.
Herci s nachýlenou postavou a utkvěle upřenýma očima do tváře partnerovy – to je zlozvyk, jenž se odpustí obchodním cestujícím, kteří si myslím, že fascinují svým zrakem kupujícího, svou oběť, ale herec? Přeipadají mi v ty okamžiky naprosto nezábavnými „pijáky duší“, kteří tuší pozornost spoluhráčovu. Herec má spoluhráče „držet“ očima, ale nikoliv utloukat rozlet jeho fantasie. Divák čeká obyčejně po „upřeném“ hledění nějaký vzrušující dialog nebo něco podobného a je potom zbytečně jenom zmaten, když se nic nestane. U nás hlavně Š. je takovým typickým herce s nachýlenou postavou. Vždycky div, že nevrazí nos svému spoluhráči někam do brady. Myslím, že jsem tuhle hereckou karikaturu viděl kdysi velmi dobře zachycenu u Daumiera.
Herci s nachýlenou postavou a utkvěle upřenýma očima do tváře partnerovy – to je zlozvyk, jenž se odpustí obchodním cestujícím, kteří si myslím, že fascinují svým zrakem kupujícího, svou oběť, ale herec? Přeipadají mi v ty okamžiky naprosto nezábavnými „pijáky duší“, kteří tuší pozornost spoluhráčovu. Herec má spoluhráče „držet“ očima, ale nikoliv utloukat rozlet jeho fantasie. Divák čeká obyčejně po „upřeném“ hledění nějaký vzrušující dialog nebo něco podobného a je potom zbytečně jenom zmaten, když se nic nestane. U nás hlavně Š. je takovým typickým herce s nachýlenou postavou. Vždycky div, že nevrazí nos svému spoluhráči někam do brady. Myslím, že jsem tuhle hereckou karikaturu viděl kdysi velmi dobře zachycenu u Daumiera.
Žádné komentáře:
Okomentovat