Letošní velikonoční svátky jsem na rozdíl od těch minulých prožil trochu v útlumu, ani jsem se v potoce nevykoupal, ani jsem Kristovy rány po hřebech nepolíbil, ani jsem beránka nepojedl, ovšem zato jsem si užil tradiční velikonoční pondělí. Ráno jsem ještě připsal na wikipedii o našich tradicích, a pak už se vydal na šupačku s rodinou jednoho kamaráda. Poznal jsem spoustu zajímavých lidí, na které bych jinak asi jen těžko natrefil.
Pondělkem mi začala celkem strastiplná cesta letošním oktávem, který se přede mnou otevřel jak Rákosové moře. Zažívám podivuhodné věci, až jsem z toho zapomněl na svůj blog.
Pondělkem mi začala celkem strastiplná cesta letošním oktávem, který se přede mnou otevřel jak Rákosové moře. Zažívám podivuhodné věci, až jsem z toho zapomněl na svůj blog.
Malý koledníček z poslední štace v Černýši u Perštejna
3 komentáře:
Jmenuje se nakonec opravdu Šimůnek? Naposledy, když jsem ho totiž viděla, byl ještě u maminky v lůně a o jeho jménu se jen "diskutovalo" :)
Máš pravdu, je to Šimon. Šimon kouzelník - prarodiče jsou z něj úplně vedle, ale kdo by nebyl:-) Mamča je ale pořád kus, s bříškem i bez:-)
O "kusatý" mamče já se ale nezmiňovala ;) Tos zrovna nenavázal :oD No - je vidět na co myslíš!!! :ob
Okomentovat