Náš velký překladatel Josef Hiršal napsal v 50. letech pro své spolustolovníky v kavárně Slávie básničky ve stylu našich klasiků starší i moderní doby. Mám rád literaturu a poezii zvlášť, a tak si je zde dovolím postupně (a chronologicky) publikovat (a porušit tím autorská práva).
Karel Ignác Thám
Libě juž Zefýr polem věje
tamť z dalekého lesa
i štěpnice se květem stkvěje
a ptactvo s větvíc plesá.
Za vlnatými svými stády,
aj, pastýř krok sem šine,
zalívá rosa vinohrady,
leč břícho hlady hyne.
Jdi, aniž váháš, v tamtu stránu,
kde větřík doubkem mává,
tam v stinném rozloženém stánu
čeká tě chutná strava.
Kdyžkoli přijdeš, těch radostí!
mužeš tu párek míti,
najíst se s chtí do sytosti
a k tomu víno píti.
Neb chasník krásný plní přání,
jsa svatým svazkem svázán,
pocestným všeckněm hlad zahání,
po jídle jsa-li tázán.
A tak se nají do sytosti,
kdo v kraj ten libý vchází.
Sám Bacchus cestou do radosti
poutníky tu sprovází.
Paplí je matka...
před 5 lety
Žádné komentáře:
Okomentovat