Třída 4.B si připravila tablo, které jako kontroverzní nakonec nerealizovala, a tak zůstane bez tabla. Nedá mi to, abych velkou část viny za to nesvedl na sebe, neboť jsem onu proskribovanou verzi ne-li vymyslel, pak vehementně prosazoval. Šlo o to, že na velkoplošné fotomontáži mělo letět letadlo, z jehož zvětšených okének na kolemjdoucí měli vykukovat studenti v muslimských pokrývkách hlavy – jež se ale seženou v obchodech jako celkem nevinné šály – a studentky v něčem podobném nikábu (viz!). Dva studenti, kteří budou maturovat až v září, vyskočili padákem. Letadlo mělo mít nabraný celkem ostrý sklon a mířit na budovu nápadně připomínající gymnázium. Uznávám, že jde o tvrdší styl humoru, pokud tedy bude uznán jako humor. Já jsem odkojen Monty Pythony, takže mi to přišlo tak akorát na hraně, ale (a bohužel pozdě) došlo mi, že v téhle oblasti je hrana poměrně oblá a klouže se z ní na držku. Bylo mi to z mnoha stran naznačeno a já jsem tím tedy trochu zhatil, především časově, další varianty, které byly možné. Tímto se ti, třído, omlouvám. Muslimům se omlouvat nemusím, mé názory jsou jasné, ale to, že teroristi nosí šály přes hlavu jako normální a skromně žijící muslim někde v Libanonu, stejně jako vymítači ďábla a vrazi "čarodějnic" mají v ruce krucifix, který mi visí v pokoji, je jiná věc - žádné porušování tabu!
Mám rád tradice a lidi, kteří je udržují, ale mám úplně stejně rád lidi, kteří je porušují a vědí, že tu tradice jsou kvůli nim a ne oni kvůli tradicím. Může se říct, že se jednou sejdeme a nebudeme mít tablo, nad kterým bychom si poplakali, jak jsme (spíš jste) byli mladí. Myslím, že 4.B je třída, která se jednou sejde a nebude mít potřebu plakat nad tablem. A ti, co vás (nás) mají radi, to jistě pochopí.
Když jsem dneska o té kontroverzi přemýšlel, přišel jsem na básničku Sama Waltera Fosse, massachusettského knihovníka, který svého času před více než stoletím chrlil jednu básničku denně pro noviny. Poselství téhle básně vystihuje problém celé kontroverze našeho tabla. Jmenuje se Odium theologicum tedy „teologická nenávist“. A protože myslím, že má co říct, pokusil jsem se o překlad, šitý sice horkou nití, ale snad to bude ke čtení.
Mám rád tradice a lidi, kteří je udržují, ale mám úplně stejně rád lidi, kteří je porušují a vědí, že tu tradice jsou kvůli nim a ne oni kvůli tradicím. Může se říct, že se jednou sejdeme a nebudeme mít tablo, nad kterým bychom si poplakali, jak jsme (spíš jste) byli mladí. Myslím, že 4.B je třída, která se jednou sejde a nebude mít potřebu plakat nad tablem. A ti, co vás (nás) mají radi, to jistě pochopí.
Když jsem dneska o té kontroverzi přemýšlel, přišel jsem na básničku Sama Waltera Fosse, massachusettského knihovníka, který svého času před více než stoletím chrlil jednu básničku denně pro noviny. Poselství téhle básně vystihuje problém celé kontroverze našeho tabla. Jmenuje se Odium theologicum tedy „teologická nenávist“. A protože myslím, že má co říct, pokusil jsem se o překlad, šitý sice horkou nití, ale snad to bude ke čtení.
1 komentář:
Rozležela se mi pak v hlavě taková myšlenka. My na to asi jdeme špatně. Myslím, že by to mělo jedině negativní dopad, ale zkrátka a dobře, nebuďme konzervativní. Vykročme do nové doby tou správnou nohou!
Okomentovat