Jako člen ptákostrany jsem byl velmi překvapen, že s rovnou daní opravdu přišli první ptáci, a to tučňáci. V Ostrově tučňáků (1908) od Anatola France [1][2] si na prvním stavovském sněmu v Tučňácké zemi vzal slovo Morio, rolník z Anisu nad Clangem, a mluvil takto:
„Ó, Maeli, otče můj, soudím, že jest spravedlivo, aby každý přispíval na veřejné výdaje a výlohy církve. Pokud na mně jest, jsem ochoten zbaviti se všeho, co mám, v zájmu svých tučňáckých bratří a, kdyby to bylo nutno, dal bych ochotně i svou košili. Všickni starší lidu jsou ochotni jako já obětovati své jmění; a nelze pochybovati, že jsou úplně oddáni zemi a náboženství. Třeba tedy míti na zřeteli toliko zájem obecný a činiti to, co velí. Nuže, to co velí, otče můj, čeho vyžaduje, toť nežádati mnoho od těch, kteří mnoho mají; neboť tu bohatí by byli méně bohatými a chudí chudšími. Chudí žijí z jmění bohatých; pročež toto jmění je posvátné. Nedotýkejte se ho; to by byla svévolná zlomyslnost. Kdybyste brali bohatým, nezískali byste mnoho, neboť nejsou nikterak četní; a zbavili byste se naopak všech příjmů, vrhajíce zemi do bídy. Kdežto požádáte-li o trochu pomoci každého obyvatele bez zřetele na jeho jmění, seberete dosti na veřejné potřeby, a nebude vám vyptávati se na to, co mají občané, kteří považují každé vyšetřování tohoto druhu za ošklivé týrání. Zdaníte-li každého stejně a mírně, ušetříte chudých, poněvadž jim ponecháte jmění bohatých. A kterak by bylo možno přizpůsobit daň poměrně k bohatství?“
Odpověď 2006
„Ó, Maeli, otče můj, soudím, že jest spravedlivo, aby každý přispíval na veřejné výdaje a výlohy církve. Pokud na mně jest, jsem ochoten zbaviti se všeho, co mám, v zájmu svých tučňáckých bratří a, kdyby to bylo nutno, dal bych ochotně i svou košili. Všickni starší lidu jsou ochotni jako já obětovati své jmění; a nelze pochybovati, že jsou úplně oddáni zemi a náboženství. Třeba tedy míti na zřeteli toliko zájem obecný a činiti to, co velí. Nuže, to co velí, otče můj, čeho vyžaduje, toť nežádati mnoho od těch, kteří mnoho mají; neboť tu bohatí by byli méně bohatými a chudí chudšími. Chudí žijí z jmění bohatých; pročež toto jmění je posvátné. Nedotýkejte se ho; to by byla svévolná zlomyslnost. Kdybyste brali bohatým, nezískali byste mnoho, neboť nejsou nikterak četní; a zbavili byste se naopak všech příjmů, vrhajíce zemi do bídy. Kdežto požádáte-li o trochu pomoci každého obyvatele bez zřetele na jeho jmění, seberete dosti na veřejné potřeby, a nebude vám vyptávati se na to, co mají občané, kteří považují každé vyšetřování tohoto druhu za ošklivé týrání. Zdaníte-li každého stejně a mírně, ušetříte chudých, poněvadž jim ponecháte jmění bohatých. A kterak by bylo možno přizpůsobit daň poměrně k bohatství?“
Odpověď 2006
Žádné komentáře:
Okomentovat