Jak jsem včera psal, zúčastnil jsem se překladatelské soutěže Jiřího Levého v kategorii poezie. Byl to již 14. ročník a 14 je moje šťastné číslo. Za celých těch předchozích 13 let byly v poezii vyhlášeny jen tři první ceny. Po pěti letech se přísná porota rozhodla zase jednu udělit. A lidičky věřte si nebo ne, můj překlad sbírky Jamese Joyce, kterou jsem převedl do češtiny pod názvem Ennáct bébásní, na tuhle cenu dosáhl.
...
Můj hlavní recenzent byl Miroslav Jindra, z jehož překladů bych jmenoval např. Hlavu XXII a Zavíráme! Josepha Hellera (1985, 1995), Chladnokrevně Trumana Capota (1989), Medojedky Roberta Ruarka (1973), Boží milost či Nájemníky Bernarda Malamuda (1993, 1997), ale třeba i Dějiny Kanady v nakl. LN. Potřást si s tímhle člověkem pravicí byla sama o sobě velká čest. Šel jsem to oslavit svou první návštěvou do kavárny Slávie, kde jsem se poklonil geniu básníků a Múz (především té jedné), kteří mi při mém překládání našeptávali.
mljt
1 komentář:
Miloš Kopecký jednou někomu v podobné situaci, jako jsi nyní Ty, řekl: "S pravou, nefalšovanou českou závistí GRATULUJU!!!" Celý sál se tomu spolu s ním smál, jelikož dobře věděl nač se naráží a taky to, že ta závist není zlá, ale přejícná. :-) Já se tu teď hlásím s podobnou (tj. Bohu žel míň zábavnou, ale o to upřímnější) gratulací! :-) Je fajn, že máš takový talent, a je fajn, že jím umíš tvořit. Ten dosažený úspěch se všemi jeho vnitřními i vnějšími atributy Ti srdečně přeju!
Okomentovat