Herkules a Augiášův chlív

Koupil jsem si knihu o a od Borise Rösnera, první z edice Tváře Národního divadla. Je tam spousta zajímavých příběhů. Při jednom zamrazí:

Součástí předoperačního vyšetření byl rentgen plic. Doktor, známý kardiolog, si prohlížel snímek. Pak, aniž by se na mě podíval, se zeptal:
„Kolik je vám let?“
„Čtyřicet.“
„Aha. V kolika vám umřela maminka?“
„V padesáti třech.“
„A tatínek?“
„Ve čtyřiceti devíti.“
„A kolik že vám je?“
„Čtyřicet?“
„Kouříte hodně, že?“ pokračoval ve výslechu.
„Dost. Asi čtyřicet denně, Proč se ptáte?“
„Koukám na tu pravou plíci.“
„Co je s ní?“
„Kolik že vám je? Čtyřicet. No, tak deset let a máte pokoj.“
Podlomila se mi kolena.
„Já bych třeba to kouření omezil. Mohl bych zkusit kouřit denně tak dvacet.“
„To je škoda! Já taky kouřil. A jak rád.“
Odešel jsem zsinalý Zařekl jsem se, že kouřit nebudu.
Při zkoušce hry Herkules a Augiášův chlív jsem se rozčílil – režisér Václav Hudeček nám nebyl schopen k rolím říct víc, než přijď z leva. Byl nemocný a unavený. Automaticky jsem sáhl po cigaretě a zapálil si.
Vydržel jsem nekouřit dva dny.
„Ještě jsi k tomu nedospěl,“ říkali mi kolegové, kteří toho nechali: Franta Němec, Petr Kostka, Vašek Postránecký.

S kouřením přestal i hrabě Kolowrat.
Jednou s panem prezidentem Havlem seděli v Kolowratském paláci a něco si vyprávěli. Najednou hrabě Kolowrat vytrhl Václavu Havlovi z pusy cigaretu.
„Nekuř!“ zprdnul ho jak malého kluka.
Šéf Ivan Rajmont snaživě řekl:
„Já už toho nechal před třemi roky.“
Kolowrat se na něj s pohrdáním podíval.
„Já nekouřím dvacet pět let.“
Navenek jsme všichni zachovali dekórum, ale smáli jsme se do kapesníku.
Kolowratovi v té době bylo devadesát sedm.