29. července 2006

Šalamounův soud nad českou politikou

Peter Paul Rubens: Šalamounův soud

Byl jsem na návštěvě u dědy a u babičky a bohužel jsem si mohl letmo pročíst noviny za posledních čtrnáct dní. V Kralické bibli (1kr 3,23-27) se vypravuje:

Tato praví: Ten živý jest syn můj, a syn tvůj jest ten mrtvý. Tato zase praví: Neníť tak, ale syn tvůj jest ten mrtvý, a syn můj jest ten živý.
Protož řekl král: Přineste mi meč. I přinesli meč před krále.
Tedy řekl král: Rozetněte to dítě živé na dvé, a dejte jednu polovici jedné, a polovici druhou druhé.
Ale žena, jejíž syn byl ten, kterýž živ zůstal, mluvila králi, (nebo pohnula se střeva její nad synem jejím), a řekla: Prosím, pane můj, dejte jí nemluvňátko to živé, a nikoli nezabijejte ho. Druhá pak řekla: Nechť není ani mně ani tobě, rozetněte.
K čemuž odpovídaje král, řekl: Dejtež této dítě to živé, a nikoli nezabijejte ho, onať jest matka jeho.

Kdyby politici byli jako ty hádající se matky, ta strana, která by to se svým dítětem čili státem dobře myslela, jistě by šla do předčasných voleb i s rizikem vlastní ztráty… Ovšem taková asi politika není a nebude a národ, ač jeho lejnem přesycen, Šalamounovu moudrost při volbách by jistě taky neprokázal. Zbude nám tedy jen to lejno...

Přečetl jsem si pak poslední kapitolu z knihy Edvarda Beneše Demokracie dnes a zítra s názvem Poválečná demokracie a problém demokratické byrokracie… Dnes už je demokracie opravdu více než poválečná, ale Benešova slova platí stále, ať se zasloužil o stát čili nic…

A ještě jsem na záchodě našel časopis Nový Orient, kde je pár básní zakladatele moderní ujgurské poezie Abduchalika. Jedna z roku 1921 platí podivuhodně i v současnosti a mimo Ujgurskou autonomní oblast Sin-ťiang.

My

Jsme daleko pozadu za duchem doby,
někoho zvolíme úředníkem, ale potom ho obviňujeme.

Pomáhat ostatním jako bychom měli zakázáno,
ale umíme sklízet a brát za toho, kde se trochu vzmohl.

Když někdo koná dobro, do paměti se tím nezapíše,
a když je vhodná chvíle, bez ostychu jej zesměšníme.

Místo hvězdářů, inženýrů a učenců
máme nenasytné stařešiny, mulláhy a sultány.

Chamtivě a závistivě se rozhlížíme, ale sami nic stvořit nedokážeme,
a toho, kdo se rozhodne přiložit ruku k dílu, špiníme tisíci pomluv.

Ale mlč, Abduchaliku, to už stačí, nelámej si hlavu a nestěžuj si…


Abych si s Abduchalikem jen nestěžoval, nemám to v povaze, tak článek zakončím informací o Mariánské Týnici, která za dobu mých studií, jak jsem kolem týden co týden stopoval, vzrostla z ruiny v klenot západních Čech. A to díky úsilí několika jednotlivců spolu s obyvateli okolních vesnic. Taky jste tam ještě nebyli? Pojeďme.

...

2 komentáře:

Terezka řekl(a)...

Dobře, ale kdy?!

Vančís řekl(a)...

No třeba každý první pátek v měsíci, kdy je vstup zdarma ;-)
Ale předem bych se ujistil, jestli tam opravdu někdo bude - loni začátkem července jsme se tam zastavili cestou na Šumavu a i když bylo mezi 9:00 - 18:00 a nebylo pondělí ani svatba, měli jsme smůlu a nedobušili jsme se :-(
Otázkou ovšem je, jestli tam tehdy už nějaká muzejní expozice s otevírací dobou vůbec byla, páč na jednom křídle budovy se eště usilovně makalo...a dělníci na lešení jen zarytě mlčeli, i když jsme to na ně zkoušeli anglicky, německy, rusky i slovensky ;-)