Polární záře

O Jiřím Wolkerovi jsem nedávno přinesl tuto informaci. Málokdo asi četl fragment románu Polární záře, i když je narozdíl od mnoha dalších próz řazen do prvního ze tří svazků sebraných spisů. A hned na druhé stránce se objevuje lyrická věta, která jak se jednou vloudí do paměti, už z ní nevypadne. Alespoň mně vytane na mysli pokaždé, když se někde zmíní básníkovo jméno.

„Anna byla stará kurva, ale usmívala se skoro mateřsky.“

Přidávám ještě jednu juvenilní básničku z jinošských let (přesněji z roku 1916, kdy básníkovi bylo 16 let).


Kdybych já viděl celé tvoje srdce...

Kdybych já viděl celé tvoje srdce,
zda podobá se mému, vášní plá a láskou
tak šílenou.

Kdybych jen správně chápal,
co v sladkém tvojim nitru když rty mi šeptneš
„Tě miluji!“

Nevím a stále se zmítám
hned v žhavém bolu pochyb; pak nadějí zas vzlétnu,
tvým pohledem.

Vidím tvé oči a líbám
tvých retů rudé květy a milou, krásnou hlavu,
však myšlenky!...

Nechci však vědět nic již.
Vždyť chladnější jen kdyby tvé srdce bylo mého,
své rozerval bych.

Kdybych však je spatřil
víc milovat a toužit, tu snadno zase zchladlo
by srdce mé.