13. srpna 2006

Křesťan a srdce

Koupil jsem si v Praze mj. také Ďáblův slovník Ambrose Bierce a myslím, že s ním občas rád zpestřím své přípěvky. K mému pojetí křesťana patří mj. odpor k vehementnímu apoštolátu, který se i po nás katolících chce a který tím pádem neplním, jsa na cestě do pekla. Ambrose Bierce to trefil (druhá věta platí Bohu žel i o mně):

KŘESŤAN - Člověk, který věří, že Nový zákon je kniha napsaná z Božího vnuknutí, jež obdivuhodně vyhovuje duchovním potřebám jeho bližního. Člověk, který následuje učení Kristovo, pokud není neslučitelné s životem v hříchu.

Pro odlehčení ještě jedno heslo:

SRDCE - Automatická svalová pumpa. Obrazně je tento užitený orgán prý sídlem emocí a sentimentu - velice hezká představa, jež je však pouhým zbytkem někdejší univerzální víry. Dnes je známo, že emoce a sentiment přebývají v žaludku, kde se vylučují z jídla působením trávicích šťáv. Přesný proces, jímž se biftek přeměňuje v cit, poddajný nebo ne (podle věku zvířete, z něhož byl připraven); následná stadia zpracování, během nichž se se kaviárový chlebíček transformuje do jakési podivné idey a opět se zhmotňuje coby sžíravý epigram; vynikající funkční metody, jimiž se natvrdo uvařené vejce přetvoří v náboženskou kajícnost, či zákusek plněný krémem v povzdech přecitlivělosti - ony jevy trpělivě stopoval pan Pasteur, a rovněž je s přesvědčivou průzračností vyložil. (Viz též mou monografii Zásadní identita duchovních citů a jistých intestinálních plynů uvolňovaných vprocesu trávení - 4 sv., 687 str.) Ve vědeckém díle s názvem, pokud si dobře vybavuji, Delectattio Demonorum (John Camden Hotton, Londýn, 1873) byl tento názor na povahu citů názorně ilustrován; další objasnění viz slavné pojednání profesora Dama, Láska jako produkt vyživovací macerace.
...

Žádné komentáře: